Ing. Ivo Bajer †90 let
- Publikováno:
- Rubrika:
- Osobnosti
Zemřel významný brněnský dopravní specialista, odborník na akustiku a čelní představitel Českého svazu stavebních inženýrů.
Ing. Ivo Bajer (* 31. května 1932 – † 7. prosince 2022) byl po maturitě přijat na Fakultu architektury a pozemního stavitelství v Brně. Za účast na studentských demonstracích na počátku 50. let byl však vyloučen ze studia, zatčen, odsouzen a vězněn. Po propuštění z vězení pracoval jako dělník. Na zásah prof. Bezdíčka byl po roce přijat na Fakultu inženýrského stavitelství VUT v Brně a v roce 1959 absolvoval směr konstruktivně-dopravní. Nastoupil do zaměstnání na brněnském pracovišti Doprastavu Bratislava, kde pracoval jako projektant-statik téměř deset let na projektech významných mostních a vodohospodářských staveb na Slovensku.
V roce 1968 přijal zaměstnání u Vojenských staveb, závod Brno jako vedoucí dopravní skupiny a později jako hlavní specialista pro dopravní a mostní stavby. Pod jeho vedením byla vypracována řada projektů mostních a komunikačních staveb vojenských i civilních. Kromě projektové činnosti se věnoval problematice technologie dálničních staveb a dalším vědecko-technickým a ekonomickým problémům. V roce 1978 byl přijat na konkurz do Brnoprojektu jako vedoucí dopravního ateliéru. Podílel se na tvorbě územního plánu města Brna a na řešení okružních brněnských komunikací a kolektorové sítě. V roce 1989 byl zvolen ředitelem tohoto ústavu.
Zajímavá a významná je jeho činnost jako akustického odborníka. Vypracoval řadu posudků, studií a expertíz. Jím navržený „Plošný prvek protihlukové ochrany“ byl patentován. V tomto oboru se stal uznávaným odborníkem a soudním znalcem. Na Stavební fakultě VUT působil od roku 1983 jako externí učitel a člen diplomových komisí a v letech 1990–1992 byl členem Vědecké rady Fakulty stavební VUT v Brně.
Důležitá a významná je i jeho činnost publikační. Z časopiseckých článků stojí za pozornost zejména „Akustická ochrana životního prostředí před nežádoucím hlukem z dopravy pomocí jednoduchých protihlukových stěn“ a „Rozvoj dopravy se zřetelem na životní prostředí“.
Když v roce 1968 vznikal Český svaz stavebních inženýrů, byl zakládajícím členem a angažoval se jako vedoucí zájmové skupiny dopravní stavby, později jako jednatel brněnské pobočky a člen celonárodního výboru ČSSI až do zastavení činnosti v roce 1978. V letech 1988–1989 odvážně a neohroženě organizoval obnovení činnosti ČSSI. Došlo k němu až po revoluci v roce 1989. V roce 1990 byl na celosvazovém sjezdu zvolen předsedou ČSSI. Intenzivně jednal s vládou ČR i s ministerstvy, zejména v problematice návratu zabaveného majetku ČSSI.
Navázal styky se zahraničím, především s obdobnými inženýrskými organizacemi ve Velké Británii, ale i v jiných zemích. Ministrem životního prostředí byl jmenován členem ustavujícího výboru ČKAIT. Obdržel nejvyšší svazová vyznamenání ČSSI, byl autorizovaným inženýrem pro dopravní stavby a soudním znalcem.
Čest jeho památce.