Zprávy a informace ČKAIT 2023|01

Vaše volební období skončí v červnu 2023. Jaké byly největší výzvy, kterým autorizační rada musela pod Vaším vedením čelit?

Nejtěžší bylo zvládnout období pandemie Covidu-19. Bylo nám jasné, že autorizační proces se nesmí zastavit, ale zároveň že musíme ochránit naše komisaře i žadatele. Do bezkontaktního režimu jsme nakonec přes různá omezení nepřešli, vše se podařilo díky skvěle fungujícím zkušebním místům a především komisím zvládnout. Patří jim za to velký obdiv. V současné době už zkouška odborné způsobilosti opět probíhá klasicky bez jakýchkoliv omezení v Praze i Brně. Novinkou je způsob přihlašování ke zkouškám prostřednictvím elektronického formuláře i sjednocený způsob evidence přihlášek, který jsme začali zavádět v roce 2022. Změnou je také to, že nově jmenovaná rada je oproti minulým obdobím složena z garantů zkoušených oborů, většinou jde o bývalé předsedy nebo řádné členy zkušebních komisí.

Máte více než 200 zkušebních komisařů, kteří navíc zkouší na dvou místech – v Praze a v Brně. Jak se vám daří jejich práci koordinovat?

Dohlížíme na to, aby se na obou místech zkoušelo na stejné úrovni a na zájemce o autorizaci se kladly shodné nároky. Žádám své kolegy v radě, aby jezdili na zkoušky na obě zkušební místa, aby mohli porovnat jejich průběh. Zároveň vyzýváme zkušební komise a garanty, aby byli ve vzájemném kontaktu. Uspořádali jsme i pracovní setkání všech zkušebních komisařů, na němž jsme projednali řadu otázek, které jsou se zkouškami odborné způsobilosti spojené.

Jaká je úspěšnost u zkoušek odborné způsobilosti? Podle posledního přehledu bylo vloni 999 přihlášených, z nichž 700 zkoušky udělalo a zbytek neudělal. Je to dobrý výsledek?

Za mne jde především o to, aby autorizaci získali profesionálové, kteří budou schopni garantovat své návrhy a stavby a nést za ně zodpovědnost. V současnosti je poměrně časté, že se k autorizacím hlásí uchazeči, kteří nemají patřičné vzdělání. V případě, že je jim předsedou komise přímo předepsaná rozdílová zkouška nebo je jim autorizační radou udělena výjimka s podmínkou „rozdílovky“, často neuspějí ještě před zkouškou odborné způsobilosti právě na odborně zaměřených otázkách.

Chceme proto využít možnosti dané autorizačním zákonem a definovat minimální rozsah znalostí, které absolventi pro konkrétní obor potřebují splnit. Nepřímo tak vznikne seznam studijních oborů a zaměření na jednotlivých školách, jejichž absolventi mohou jít k autorizační zkoušce přímo, anebo skrze rozdílovou zkoušku či udělení výjimky ze vzdělání. Není to nijak jednoduchý úkol, nemáme samozřejmě vůbec hotovo, ale pracujeme na tom. Může se stát, že naše výstupy dokonce povedou ke zlepšení kvality technického vzdělávání na některých školách, aspoň taková je dosavadní zkušenost kolegů architektů.

Jak probíhá autorizační proces?

Adept nejprve podá přihlášku na oblastní kancelář. Zde proběhne první kontrola obsahu žádostí. Poté je posoudí předsedové zkušebních komisí a rozhodnou, zda konkrétní žadatel splňuje podmínky pro přímou zkoušku odborné způsobilosti, zda musí nejprve absolvovat rozdílovou zkoušku, anebo zda může požádat o udělení výjimky ze vzdělání.

Kdy lze uznat výjimku ze vzdělání?

Když zjistíme, že někdo nemá vystudovanou potřebnou školu, můžeme mu umožnit výjimku na základě dostatečně dlouhé odborné praxe. Podle formulace předchozí autorizační rady to znamená minimálně sedm let kontinuální odborné praxe. Při jednání o výjimce se přihlíží i k obsahu deklarované praxe. Vše se posuzuje individuálně, v ojedinělých případech žádáme o doplnění informací k obsahu praxe, abychom mohli vše objektivně posoudit.

S jakými problémy se setkáváte při dokládání praxe?

Praxe se hodnotí ze dvou pohledů: kontinuálnost a odbornost. Podle zákona vždy musíme posoudit obě úrovně. Uchazeč předloží v rámci žádosti formulář o praxi, kde by mělo stát, kde a jak dlouho pracoval, název firmy, pracovní pozice, například stavbyvedoucí, a náplň praxe jako kontrola projektové dokumentace, přijímání stavby apod. Uvést náplň praxe je velmi důležité. Uchazeči někdy do formuláře vyplní pouze název pracovní pozice. My se ale zajímáme o to, co přesně v rámci praxe dělali, s čím se potkali, kdo na jejich práci dohlížel a odborně ji vedl. Jestli projektovali chodník nebo s trochou nadsázky řečeno přebírali hotovou zámkovou dlažbu, anebo jestli projektovali třeba složité dopravní stavby. Jinak neumíme posoudit jejich odbornost. Kontinuálnost by měl potvrdit jednatel dané firmy a odbornost v ideálním případě i autorizovaná osoba,pod jejímž dohledem uchazeč pracoval. Minimální délka povinné praxe je dána autorizačním zákonem, který ji definuje jasně. Ale pokud někdo za tři roky vystřídá deset zaměstnavatelů, je to přinejmenším důvod k zamyšlení a často vede k požadavku ze strany autorizační rady k doložení dalších informací.

A jak je to u žen, kterým se narodí dítě?

Z pohledu možností profesního růstu je založení rodiny vždy mírná stopka. Myslím si ale, že i v průběhu rodičovské dovolené je možné částečně pracovat a svou odbornost tak udržovat nebo i zvyšovat. Dnešní doba umožňuje pracovat jako OSVČ, částečné úvazky i home-office.

Pokud je ale žena třeba půlrok jen na mateřské, pak se jí praxe neuzná?

Půlrok pro nás v podstatě neznamená vůbec nic, jde-li o jedno přerušení. Není definováno, na jak dlouho se praxe může přerušit, podstatné je prokázat její kontinuálnost, tedy doložit praxi po zákonem předepsanou minimální dobu bez významného přerušení. Nemělo by však docházet k případům, kdy na zkušebním místě počítáme praxi prováděnou po měsících, poměrně pravidelně přerušenou hledáním nové práce. To za kontinuální činnost označit rozhodně nejde. Činnost, kterou naši žadatelé dělají, je ale druhá věc. Komora doposud uznává jako odbornou praxi i akademickou práci, vedení diplomových prací nebo například psaní odborných článků, vždy v propojení na vybrané činnosti ve stavebnictví.

Takže pokud se chci stát například stavebním inženýrem dopravních staveb, tak se vůbec nemusím pohybovat na stavbě, ale jen v akademické sféře a bude mi to uznáno jako praxe?

Ano, ke zkoušce si podáte přehled toho, že jste tři roky nebo pět let spolupracovala na tvorbě norem nebo na výzkumných záměrech v rámci aplikovaného výzkumu, jakou pedagogickou či vědeckou činnost máte za sebou a čím ji dokladujete. Shodné je to i pro doložení praxe ve státní správě, vždy ovšem záleží na úrovni požadované autorizace. Snažíme se prosadit, aby odbornost praxe potvrzovaly minimálně dvě autorizované osoby, v jejichž spolupráci nebo pod jejichž vedením praxi žadatel vykonává, ale zákon nám to zatím neumožňuje.

Vrátím se ještě k ústní části zkoušky. Co když tedy uchazeč doložil jako praxi tvorbu norem nebo akademickou činnost a nemá žádnou vlastní dokumentaci ani potvrzení od autorizované osoby?

Když uchazeč nemá dokumentaci, odbornost se dá dokázat i na základě jiných podkladů. Předložíme mu například výkres a zeptáme se ho, co na něm z pohledu norem, na kterých pracoval, vidí za problém. Zkušební komisaři jsou natolik odborní a znalí, aby při odborné ústní části zkoušky odhalili, jestli uchazeč má, nebo nemá být autorizován.

Kolikrát může neúspěšný uchazeč opakovat zkoušku odborné způsobilosti?

Myslím si, že kolikrát bude chtít. Ale stojí to peníze a také čas.

Co byste vzkázal čerstvě autorizovaným osobám?

Autorizované osoby by si měly uvědomit, že získat autorizační razítko neznamená jen to, že konečně mohou dělat samostatně projekty. Je velmi důležité si uvědomit, že v okamžiku, kdy získají autorizaci, přebírají na sebe zodpovědnost za to, že dílo bude postavitelné, bezpečné, ekonomicky dobře zvládnuté atd. Slavnostní slib autorizovaných osob v Betlémské kapli v Praze či ve slavnostní aule Fakulty stavební VUT v Brně je vlastně symbolické uzavření celého autorizačního procesu a uvítání nových autorizovaných osob v Komoře. Autorizovaná osoba aktem slibu přijímá velkou zodpovědnost, protože se do budoucna zavazuje ručit za dílo. Jakýkoliv dokument, který označí autorizačním razítkem, se stává veřejnou listinou. Připomínat zodpovědnost autorizovaných osob je důležité. Je potřebné vědět, co představuje pojem veřejná listina, a dohlédnout důsledky toho, že jsme autorizovaní. Připadá mi bohužel, že mnoho lidí si tuto zodpovědnost neuvědomuje a vnímá ji jen formálně.

Co si myslíte o překrývání oborů z pohledu novely autorizačního zákona? Mělo by se něco změnit?

Překrývání oborů je nyní velmi aktuální a citlivé téma, můžeme si za to ale do značné míry sami. Návrh dílčí novely autorizačního zákona bude umožňovat překrytí autorizace v rámci vlastní projektové dokumentace, na druhou stranu z nás ovšem nesejme zodpovědnost za případné chyby. Jako autorizovaná osoba mám povinnost přizvat odborníky z dalších oborů. Toto propojení je dle mého podstatné a nutné.

Překrývání i vlastní projektové dokumentace ale bylo umožněno již dříve.

Mám-li správné informace, existovala dříve určitá „trojdohoda“ mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu, Ministerstvem pro místní rozvoj a Komorou, že umožníme například inženýrovi v oboru Pozemních staveb, aby ve své projektové dokumentaci překrýval statiku do úrovně, na kterou odborně a profesně stačí (rodinné domy např.). Nyní to bude definovat přímo autorizační zákon. Osobně se domnívám, že by tato možnost měla být zákonem poskytnuta. Vyžaduje ovšem jistou dávku odborné sebereflexe projektantů.

Co je podle Vás vhodným příkladem překrývání oborů?

U překryvů jde myslím především o stupeň dokumentace, rozsah stavby a míru rizika, které na sebe beru. Klasickým příkladem možného překryvu je třeba chodník před rodinným domem, kdy v rámci překrývání není potřeba shánět dopravního inženýra. Nebo naopak dopravní inženýři, kteří stavějí most a pod ním potřebují udělat na pěti metrech koryta dlažbu, nemusejí v rámci překrývání shánět vodohospodáře. V rámci úpravy mostu mohou dlažbu udělat sami.

To ve výsledku znamená, že zvyšujeme odpovědnost osoby, která danou věc bude překrývat?

Určitě ano. O to víc bude nyní záležet na morálce a etice autorizované osoby. Ta v rámci své projektové dokumentace může překrýt určité obory, ale musí poznat, kdy je povinna si přizvat další autorizovanou osobu. Jako osoba zodpovědná za celek by měla vědět, co si může a nemůže dovolit. Například já jako vodohospodářský inženýr dávám razítko na dokumentaci ke stavbě vodní nádrže, ale mám k dispozici podklad, který mi zpracovala další odborná autorizovaná osoba. V tomto případě geotechnik, který potvrdil, že stavbu lze provést z daných zemin a definoval vlastnosti těchto zemin. Já z jeho odborného posudku vycházím, na základě podkladu poskytnutého příslušnou odbornou osobou pak mohu udělat rozhodnutí, které zapracuji do své projektové dokumentace.

Jak je to s překrýváním odbornosti u fotovoltaiky? Kdo může autorizovat projekt FVE na střeše stavby?

Fotovoltaika je obecně problematická. Jakákoliv fotovoltaika na domě představuje zásah do nosného systému střechy, a proto by u její instalace neměl být pouze elektrikář. U fotovoltaiky jde vždy o to, kde bude instalována, k čemu bude sloužit, jestli bude jen pro samotný dům, či zda bude napojená do sítě. Ať je to s fungováním FVE jakkoliv, neměl by u její dodatečné instalace do konstrukce střechy chybět inženýr v oboru Pozemních staveb, potažmo statik. Zjednodušení procesu povolování umístění FVE na střechy obytných domů není z pohledu možných následků v chování konstrukce střechy vhodné, další diskuze na toto téma nás jistě čeká.

Jaké změny autorizačního zákona budete jako autorizační rada navrhovat?

Chtěli bychom, aby se za zkoušku odborné způsobilosti platilo rovnou v okamžiku podání přihlášky. Každá žádost musí projít rukama mnoha lidí, kterým je třeba za jejich práci zaplatit.

Rozsáhlé diskuze v autorizační radě vedeme také o tom, že by měla být uzákoněna povinnost potvrzovat odbornost praxe uchazeče o autorizaci oborově příslušnou autorizovanou osobou. Abych to zobecnil, požadujeme přesnější definování dokládání praxe. Kontinuálnost praxe je jasně definovaná, ale dokládání odbornosti nikoliv. Za nás by bylo ideální, kdyby praxi potvrdily dvě spolupracující autorizované osoby. Uvědomujeme si ale, že to u všech praxí nepůjde, například u vědeckých pracovníků nebo úředníků.

Pak jsme také započali neformální diskuze o tom, zda by čtyřletý bakalář měl umět dosáhnout na autorizovaného inženýra. My bychom rádi zavedli jasnou hierarchii. Absolvent střední školy stavebního typu by se mohl hlásit na technika, absolvent tříletého bakaláře (pakliže se u některých škol zkrátí doba bakalářského studia ze čtyř na tři roky) na stavitele a absolvent inženýrského vzdělání, to znamená ideálně dva a půl roku navazujícího magisterského studia, by se mohl autorizovat jako inženýr. Každý stupeň by s sebou přinášel určité pravomoci a odpovědnosti.

To je tedy Váš sen do budoucna?

Ano, mým snem je zavedení tří autorizačních stupňů nebo úrovní. Mělo by to jistou logiku. Nelíbí se mi, že čtyřletý bakalář se dnes vnímá jako ukončené plnohodnotné vysokoškolské vzdělání a tříletý nikoliv. Kromě toho podle neformálních debat s děkany našich předních stavebních fakult se ukazuje, že je tříleté bakalářské studium pro studenty přijatelnější, protože ho dříve dokončí, získají titul a mohou začít dělat praxi. Navazující magisterské studium v délce dva a půl roku studentům potom dá mnohem více než současný rok a půl. Během dvou a půl let se dá více stihnout, bakalář má dostatek času se dovzdělat do inženýra.

A co si o tom myslí vysoké školy?

Jako člen vedení Fakulty stavební ČVUT – proděkan pro výstavbu – jezdím každý rok na setkání členů vedení stavebních fakult z Prahy, Brna, Ostravy, Bratislavy, Žiliny a Košic. Na posledním setkání jsem otevřel diskuzi s děkany, jak by se dívali na to, že bychom v rámci velké novely autorizačního zákona zrušili čtyřletého bakaláře. Kdo by se chtěl autorizovat jako inženýr, musel by absolvovat inženýrské studium v délce pět a půl roku. Debatovali jsme o tom, že by se zavedly tři autorizační stupně: technik, stavitel a inženýr. V současné době je stavitel na úrovni technika, je to to samé, jde jen o jiné označení. Myslím, že by tuto změnu podpořili.

Je ještě něco v autorizačním zákoně, co byste chtěl změnit?

Rád bych zavedl diskuzi na téma množství autorizací a specializací u nás. Myslím si, že autorizovaní inženýři a technici činní ve výstavbě se z pohledu autorizace příliš „drobí“. V Čechách máme třináct autorizačních oborů, což je poměrně velké množství, u některých oborů máme pro techniky navíc zavedené specializace. Pro srovnání na Slovensku mají šest autorizací (A1, A2 a I1–I4). U stavebních oborů potom u nás kvůli jejich velkému množství často nastává zmiňované překrývání. Podle mě by bylo ideální, kdyby oborů bylo méně a byly obecnější, pomohlo by to i v procesu vzájemného uznávání autorizací v rámci členských států EU. Tohle téma ovšem zatím není na pořadu dne a redukce oborů rozhodně nebude součástí návrhů novely autorizačního zákona. Jedná se o čistě můj soukromý názor. Uvidíme, co ohledně množství autorizací přinese budoucnost, každé další zavedení specializací je však dle mého názoru zbytečným dělením.

Pohled z pravého břehu do vodní nádrže Bahenní I. z období napouštění, realizace 2021–2022, investor LČR, Správa toků oblast povodí Ohře/Berounky, projekt: Adam Vokurka AV ProENVI, s.r.o.

Kterého ze svých vodohospodářských nebo krajinářských návrhů si nejvíc ceníte?

Čeho si dodneška velmi považuji, jsou rekonstrukce starých hrazenářských staveb pro Správy toků LČR, s. p. projektované a realizované v Krušných a Jizerských horách. Na svahu Smědavského vrchu jsme například projektovali dynamickou bariéru (záchytný systém ze speciálních ocelových sítí). Realizovali jsme také řadu revitalizací potoků i rašelinišť. Pro Povodí Ohře, s. p. jsme projektovali rekonstrukce přelivu na vodní nádrži Naděje. Zhotovitel podle našeho návrhu z pontonu a z jeřábů umísťoval na přeliv pětitunové žulové kamenořezy. Děláme práci, která nás baví a navíc je veřejně prospěšná.

Ing. Adam Vokurka, Ph.D. (* 1973, Vimperk)

Vzdělání: ČVUT, Fakulta stavební, Katedra hydromeliorací a krajinného inženýrství, téma disertační práce: Metody hodnocení krajiny s ohledem na ekologickou stabilitu (2005)

Autorizace: ČKAIT 0010051, obory Vodohospodářské stavby a stavby krajinného inženýrství, Stavby pro plnění funkcí lesa (od 2007)

Praxe:

• 2020 – dosud: předseda Autorizační rady ČKAIT
• 2018 – dosud: proděkan FSv ČVUT
• 2017 – dosud: prezident Českého svazu stavebních inženýrů
• 2010 – 2020: předseda České společnosti krajinných inženýrů
• 2008 – dosud: jednatel projektové firmy AV ProENVI, s.r.o.
• 2000 – dosud: odborný asistent FSv ČVUT, Katedra hydromeliorací a krajinného inženýrství

Co je Autorizační rada ČKAIT?

Autorizační rada zjišťuje, jakým způsobem probíhá autorizační proces, a nastavuje limity, v jakých by se autorizace měla pohybovat. Dohlíží na správnost, jedinečnost a čistotu autorizačního procesu a také definuje rozsah oborů. Členové i předseda autorizační rady jsou jmenováni přímo ministrem pro místní rozvoj, a to na návrh Představenstva ČKAIT. V radě dále působí čtyři ministerští zástupci z Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva zemědělství, Ministerstva dopravy a Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Jmenovací období je vždy tříleté. Stávající členy v roce 2020 jmenovala tehdejší ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová, a to ve složení: předseda Ing. Adam Vokurka, Ph.D., místopředseda Ing. Jaromír Šišma, členové: Ing. Karel Dvořáček, Ing. Zdeňka Fialová, Ing. Lukáš Grünwald, Ing. Žanet Hadžić, Ing. Vojtěch Kocourek, Ph.D., Ing. Václav Kratochvíl, Ph.D., MBA, Ing. Ondřej Kališ, doc. Ing. et Ing. František Kuda, CSc., Ing. Petr Nehasil, Ing. Václav Petráš, Ph.D., Ing. Daniel Pokorný, prof. RNDr. Ing. Petr Štěpánek, CSc., Ing. arch. Zdeněk Trefil, Ing. Jaroslav Valkovič. Autorizační rada dohlíží na práci cca 200 zkušebních komisařů, kteří v průběhu roku vyzkouší cca 1000 zájemců o autorizaci.