Požadavky na proslunění musí vycházet z charakteru zástavby
Správně navržené moderní jednotné stavebně-technické předpisy budou respektovat charakter zástavby. Jiné požadavky na proslunění musí být v malé vesnici, jiné na okraji města v nové zástavbě a jiné při nové výstavbě v proluce malé obce i velkého města. Obecné požadavky na proslunění musí chránit zdraví většiny populace, nikoliv každého jednotlivce.
Kvůli potížím se splněním požadavků na proslunění v husté zástavbě v Praze by se neměla rušit užitečná regulace i na nejmenší vesnici. To by bylo naprosto absurdní. Možností, jak věci zařídit tak, aby požadavky stavební světelné techniky jednoznačně garantovaly přiměřenou míru ochrany zdraví obyvatelstva a zároveň nebránily modernímu rozvoji města, je jistě mnoho. Začleněním požadavků na denní osvětlení a proslunění budov do evropské normy Evropská unie prokazuje, že přítomnost denního světla a slunečního záření v budovách je důležitá pro zdraví občanů. Požadavky ČSN EN 17037 Denní osvětlení budov: 2019 představují moderní způsob regulace výstavby, který odpovídá potřebám soudobého urbanismu i potřebám podpory veřejného zdraví.
Dnes v praxi řádně nefunguje ani jeden z českých stavebně-technických požadavků. Tzv. Pražské stavební předpisy zrušily požadavek na proslunění budov zcela. Obecné technické předpisy zase vedou k nadměrnému omezování nové výstavby. Navázání na evropskou normu představuje jedinečnou příležitost k vytvoření moderního stavebně-technického předpisu, který bude reagovat na zkušenosti ze zahraničí i na nejnovější vědecké poznatky.
Proč je třeba rozlišovat mezi racionálními a absolutními limity
Ve světelné technice je kritériem fyzikální veličina, která se používá k hodnocení. Může to být například doba slunečního svitu, osvětlenost nebo činitel osvětlenosti. Limit je hodnota kritéria, která je normou nebo jiným legislativním předpisem považována za hraniční mezi vyhovujícím a nevyhovujícím stavem. Jako limity se používají hodnoty nejvýše přípustné, nebo hodnoty nejnižší požadované, případně se může jednat o přípustné rozmezí hodnot.
Méně známou věcí je to, že kromě limitů ostrých (absolutních) existují i limity měkké s poněkud „rozmazanými“ hranicemi. V článku „Proč hledat technicky a ekonomicky racionální limit osvětlení budov“ uvedeném v Z+i č. 4/2022 se o nich psalo jako o limitech technicky a ekonomicky racionálních. Pomocí diagramu publikovaného prof. MUDr. Jiřím Havránkem, CSc. (Hluk a zdraví, Avicenum, Praha, 1990) bylo ukázáno, jak lze tyto limity na základě konsenzu stanovit. Profesor Jiří Havránek (1928–2003) působil na katedře hygieny 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Na stejném diagramu je také možné ukázat, jak se tvoří absolutní technické limity. Poslouží k tomu levá polovina tohoto diagramu (viz obr. 1).
Obr. 1: Diagram ostrých absolutních (A) a měkkých racionálních (B) limitů
Zde je možné si představit, že diagram zobrazuje výsledky zkoušek chování určitého typu prostého nosníku – závislost mezi jeho zatížením a průhybem. Výsledkem takového sledování je přímá úměrnost s minimálním rozptylem způsobeným přípustnými tolerancemi při výrobě. Stejně jako při stanovení racionálního limitu (v pravé části obrázku) musí nejdříve odborník určit míru průhybu, která už je pro daný nosník nežádoucí. Hrozí, že při větším průhybu může být ohrožena stabilita objektu. Limitní zatížení se pak stanoví podle uvedené přímé úměrnosti s jistou mírou bezpečnosti, která je nezbytná vzhledem k tolerancím vlastností nosníku, jež připouští jeho výroba. Jedná se o limit absolutní. Nelze vůbec připustit možnost většího průhybu, než bylo odborně určeno. Hrozí totiž závažné důsledky včetně zřícení konstrukce. V poli diagramu, které je vyznačeno modrým šrafováním, se nesmí vyskytnout ani jeden „jedinec“ ze souboru nosníků. Jak je patrno, existují dva navzájem zcela odlišné typy technických limitů: limity absolutní a limity technicky a ekonomicky racionální. Vlastnosti obou typů jsou uvedeny v tabulce č. 1.
Tab. 1: Porovnání vlastností absolutního a racionálního limitu
| diagram na obrázku | A | B |
| název | Absolutní limit | Ekonomicky a technicky racionální limit |
| předmět posouzení | soubor neživých věcí | soubor živých jedinců – populace |
| příklad | zatížení prostého nosníku | zatížení populace nedostatkem slunečního záření |
| jedinci s nežádoucí odpovědí | žádní | malá část populace |
| možnost výjimky z nařízení | ne | ano |
| reakce systému při dodržování limitu bez výjimek | funguje správně – chrání všechny objekty | nežádoucí – neochrání všechny a zatěžuje systém nepřiměřenými problémy |
| reakce systému při používání výjimek | nežádoucí – některé objekty ztrácí stabilitu | funguje správně – chrání veřejné zdraví, jen malá část populace trpí |
| reakce systému při úplném zrušení požadavků | nežádoucí – mnoho objektů ztrácí stabilitu | nežádoucí – hromadný výskyt nezdravých řešení, trpí většina populace |
Rozdíl mezi oběma druhy limitů by měl být respektován při tvorbě norem a technické legislativy. Absolutní limity jsou blízké spíše technickému uvažování, zatímco s racionálními limity často pracuje preventivní zdravotnictví a jsou dobře vnímány i některými architekty. Proto není dobré, že posuzování denního osvětlení a proslunění bytů bylo v naší republice svěřeno stavebním úřadům. Autor článku se domnívá, že hygiena by s touto problematikou pracovala citlivěji.
Nařízení typu „B“ (racionální) je možno přizpůsobit místním podmínkám. Například v normách ČSN 73 4301 Obytné budovy: 2004 a ČSN 73 0580-1 Denní osvětlení budov – Část 1: Základní požadavky: 2007 najdeme ustanovení, která připouštějí nedodržení limitů proslunění a denního osvětlení při zastavování proluk v souvislé zástavbě.
Bez těchto ustanovení by totiž norma byla v rozporu s § 1013 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Z praxe někdy přicházejí náměty typu: jestliže se připouští nedodržení limitů proslunění při zástavbě proluk a lidé „to vydrží“, proč tedy nezrušíme požadavky na proslunění vůbec – vydrží to zřejmě všichni a alespoň to bude spravedlivé. Tento přístup je samozřejmě nesprávný, protože se jedná o limity typu „B“, které souvisí s vlivem kritéria na populaci lidí, s ochranou veřejného zdraví. O příznivých účincích slunečního záření na zdraví není pochyb. Stačí jen připomenout jeho baktericidní účinek [6] a jeho nezastupitelnou účast při tvorbě vitaminu D v lidském těle [7]. Vitamin D podporuje imunitu organismu proti nakažlivým nemocem. Proto přicházejí chřipkové a covidové epidemie právě v zimním období, kdy slunce svítí kratší dobu, vyskytuje se jen nízko nad obzorem, a proto máme v těle vitaminu D nedostatek [8].
Preventivní zdravotnictví (hygiena) chrání veřejné zdraví, nikoli zdraví všech jednotlivců. O jednotlivce se hygiena nezajímá. Starají se o ně jiné složky zdravotnického systému. Jde o to, aby v průměru populace zůstávala, pokud možno, co nejvíce zdravá. Cílem je zabránit hromadnému výskytu (epidemii) nežádoucích jevů, tj. v našem případě zabránit „epidemii“ způsobené nesprávným, zdraví nepodporujícím řešením budov. Taková epidemie totiž hrozí právě při úplném zrušení požadavků na proslunění. Úsilí preventivního zdravotnictví prioritně směřuje k bránění hromadnému výskytu chorob, a tím k úspoře výdajů na zdravotní péči v budoucnosti, nikoli ke stavu, kdy by vůbec nikdo nebyl nemocný.
Požadavky na proslunění nemohou být ve městě stejné jako na venkově
Nesprávný přístup k limitům typu „B“ se často objevuje tehdy, když požadavek na proslunění nebo denní osvětlení nelze v daných podmínkách řešení dodržet, například z důvodu úzkých ulic, jejich orientace ke světovým stranám či z důvodu velké výšky stávající zástavby. Kdo není schopen pochopit rozdíl mezi absolutním a racionálním limitem, bude volat po zrušení požadavku na proslunění v celém státě ve městech a obcích všech velikostí, až po nejmenší vesnici. Takové návrhy jsou ale příznakem hlubokého nepochopení fungování legislativy v oblasti hygieny a veřejného zdraví. Obtížnost splnění požadavků v některých lokalitách, zejména v zástavbě městských center, nelze popřít. Avšak řešením není zrušení požadavku, ale výjimka z povinnosti jeho dodržení. Zřetelně se jedná o limity typu „B“, kde je výjimka přípustná, respektive v mnoha případech dokonce potřebná. Výjimkou se totiž předejde nežádoucím důsledkům nesprávně uplatňované legislativy, kdy právě není dostatečně vnímán rozdíl mezi absolutními a racionálními limity.
Takové nežádoucí důsledky mohou mít podobu návrhů pilovitého natáčení částí průčelí směrem k jihu, vytváření lodžií s okny v boční stěně tam, kde lodžii nikdo nikdy nepotřeboval, kolaudování bytových jednotek jako ateliérů, ve kterých se po kolaudaci stejně bydlí, a dalších podobných „hrůz“, které určitě zpracovatel technické normy či vyhlášky způsobit nechtěl. Autor článku se dokonce setkal s řešením bytového domu s třípodlažními mezonetovými byty, kde proslunění zajišťovaly místnosti ve třetím podlaží mezonetů prosluněné střešním světlíkem obráceným k jihu, zatímco všechna okna domu byla orientována do severního průčelí. Bylo by zde možno psát o dispozicích „znásilněných“ proti předpokládané funkci bytu jenom proto, aby se formálně vyhovělo pravidlu o proslunění nejméně jedné třetiny plochy obytných místností apod.
Úkolem právní úpravy v oblasti stavební světelné techniky tedy není rušení užitečných požadavků, které se v některých lokalitách zástavby měst zdají příliš přísné, ale vytvoření takových pravidel, která umožní výjimky z požadavků tam, kde je obtížné či nemožné limity dodržet. Je nutno uznat, že se nejedná o úkol jednoduchý, protože je třeba navrhnout takový systém, kde udělení výjimky bude co nejméně závislé, nejlépe nezávislé, na vůli úředníků schvalujících výstavbu. Úředníci totiž zpravidla k udělení výjimky buď nemají dost odvahy, anebo naopak existuje obava z případných úředníků „příliš odvážných a individuálně motivovaných“. Nová evropská norma ČSN EN 17037 Denní osvětlení budov: 2019 poskytuje dobré podmínky pro volnější a a podle místních podmínek strukturované právní prostředí, protože téměř všechny jeho limitní hodnoty jsou uvedeny v jeho informativní (tedy nepovinné) části. Tím je ponechán relativně velký prostor pro kreativitu tvůrců národních norem a vyhlášek.
Česká republika převzala ČSN EN 17037 Denní osvětlení budov překladem v srpnu 2019. Zároveň byly změnami upraveny stávající české normy [3] [4] [10] [11] [12] s cílem odstranit rozpory s novou evropskou normou. Česká agentura pro standardizaci má v plánu vydat ČSN 73 0582 Denní osvětlení budov – doplňující informace. Tato norma má v sobě soustředit všechny dosud platné zbylé články starých českých norem a poskytnout bližší výklad ke způsobu používání evropské normy. Bohužel práce na této doplňující normě zatím už tři roky stojí, což činí problémy v praxi a zejména při koncipování novely vyhlášky 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby [13]. Minimálně ve věci proslunění budov nás již okolní státy předbíhají.
Inspirujme se v zahraničí
Slovenská STN 73 4301 Bytové budovy: 2021 stanoví, že všechny byty se musí navrhovat tak, aby byly prosluněné. Podmínky proslunění bytů jsou téměř totožné s naší ČSN 73 4301 Obytné budovy: 2004. Důležité je, že dnem posuzování proslunění není 1. březen, ale v souladu s evropskou normou 21. březen. Při posuzování se používá jednotná zeměpisná šířka 48,2 ° pro celé Slovensko. V historických částech sídelních útvarů v odůvodněných případech postačí proslunění po dobu jedné hodiny. Umožňuje to národní výjimka, kterou si Slovensko při koncipování EN 17037 vyjednalo. Například území města Bratislavy má vymezené zóny s rozdílnými požadavky podle hustoty zástavby [15].
V polských předpisech [16] se praví, že místnosti určené pro hromadný pobyt dětí, s výjimkou chemických a fyzikálních laboratoří a uměleckých dílen, by měly být při rovnodennosti 21. března mezi 8:00 až 16:00 hodinou vystaveny přímému slunečnímu záření minimálně po dobu tří hodin. Totéž se požaduje u obytných místností mezi 7:00 až 17:00 hodinou. Ve vícepokojových bytech mají být tyto požadavky splněny alespoň v jedné místnosti. V budovách umístěných v centru města je přípustné omezit požadovanou dobu slunečního záření na 1,5 hodiny. Pro jednopokojové byty v těchto budovách není požadovaná doba proslunění stanovena.
Ve světě je právně zabezpečeno přirozené právo lidí na přístup ke slunečnímu záření různě. Podrobný popis lze najít například v práci prof. Hrašky [17]. V oblasti denního osvětlení bytů mohou být inspirací úvahy o posuzování obytných místností v prostoru funkčně vymezeném jen do určité hloubky (např. 1,5 m) od okenní stěny [18]. Požadavky na proslunění mohou být strukturovány podle směrů ulic vzhledem ke světovým stranám. Požadavky na proslunění i denní osvětlení mohou být strukturovány podle členění území, podle charakteru lokality, podle šířky uličních prostranství a podle výškové úrovně zástavby.
V tzv. Pražských stavebních předpisech [19] je toto členění velmi precizně a důkladně provedeno. Stačí jen na toto, nebo obdobné členění navázat. Při určitém poměru výšky zástavby k šířce ulice by mohl být požadavek na proslunění a denní osvětlení automaticky mírněn nebo zcela odpuštěn v nejnižších podlažích, tj. od 2. NP výše. V tradiční blokové zástavbě typu pražských čtvrtí Vinohrady a Dejvice totiž bylo 1. NP vždy vyhrazeno pro obchod a služby. Tím spíše by neměly být tolerovány byty v suterénních prostorech.
Věřme, že (jako už tolikrát v minulosti) se česká technická normalizace a stavební legislativa vypořádá s aktuálními problémy denního osvětlení a proslunění bytů racionálním způsobem a přispěje tak k udržení dosavadní vysoké kvality nově budovaných i rekonstruovaných budov.
- Kaňka, J: Proč hledat technicky a ekonomicky racionální limit osvětlení budov. In: Z+i 4/2022
- Havránek, J: Hluk a zdraví, Avicenum, Praha, 1990
- ČSN 73 4301 Obytné budovy: 2004
- ČSN 73 0580-1 Denní osvětlení budov – Část 1: Základní požadavky: 2007
- Zákon 89/2012 Sb. (Občanský zákoník)
- Simon, K. a kol: Obecná a komunální hygiena, Avicenum, Praha, 1982
- Sorenson, M: Vitamin D a sluneční záření, Alternativa, Praha, 2012
- Kaňka, J.: Hodnocení proslunění budov podle ČSN EN 17037, tzbinfo 15. 3. 2021, dostupné na https://stavba.tzb-info.cz/denni-osvetleni-a-osluneni/21986-hodnoceni-prosluneni-budov-podle-csn-en-17037
- ČSN EN 17037 Denní osvětlení budov: 2019
- ČSN 73 0580-2 Denní osvětlení obytných budov: 2007
- ČSN 73 0580-3 Denní osvětlení škol: 1994
- ČSN 73 0580-4 Denní osvětlení průmyslových budov: 1994
- Vyhláška 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby
- STN 73 4301 Bytové budovy: 2021
- Darula, S.; Rakovský, Š.; Malíková, M.; Goga, P: Denné osvetlenie a vymedzenie zón so zvýšenou hustotou zástavby v Bratislave. In: Světlo 3/2019, dostupné na: http://www.odbornecasopisy.cz//flipviewer/Svetlo/2019/03/Svetlo_03_2019/index.html#p=43
- Rozporządzenie Ministra Infrastruktury w sprawie warunków technicznych, jakim powinny odpowiadać budynki i ich usytuowanie
- Hraška, J: Approaches, Methods and Tools of Rights of Access to Sunlight around the World. In: Slovak Journal of Civil Engineering, Vol. 27, 2019, No. 4, s. 45–52, dostupné na: https://sciendo.com/article/10.2478/sjce-2019-0031
- Darula, S; Czafik, M; Rajnohova, A.: Daylighting in Shaded Rooms with Loggia. In: Proceedings of the 5th Central European Symposium on Building Physics, Bratislava: Slovak University of Technology, 2022
- Nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy ve znění nařízení 14/2018 hl. m. Prahy