Kontrolní činnost v oblasti nosných konstrukcí staveb je nedostatečná

Ukázka výsledku marného, více než desetiletého „boje
Ukázka výsledku marného, více než desetiletého „boje" stavebního úřadu s majiteli objektu v intencích platného stavebního zákona. (foto: Daniel Lemák)

Kontrola, přezkoušení nebo také přezkoumání je činnost, která provází člověka napříč jeho bytím. Je proto s podivem, že v některých oblastech stavebnictví se podrobnými kontrolami často neobtěžujeme, či dokonce je dlouhodobě „cíleně“ neprovádíme. Přitom správně a včas prováděné kontroly ve všech fázích snižují ve svém důsledku náklady na výstavbu, ale následně i na provozování stavby.

V procesu výstavby se jedná zejména o kontrolu technické správnosti a úplnosti projektové dokumentace během přípravy staveb, speciálně jejich nosných konstrukcí, a souladu realizované konstrukce s projektovou dokumentací. Po dobu užívání stavby se pak jedná o sledování aktuálního stavu stavby, potažmo její nosné konstrukce. V tomto článku se zaměříme na nosné konstrukce staveb, které primárně zajišťují splnění základní funkce stavby, tedy její mechanickou odolnost a spolehlivost – velmi zjednodušeně tedy to, že stavba vůbec stojí. Přesto je v mnoha oblastech možné uváděné informace extrapolovat na celou stavbu.

Základním důvodem pro provádění kontrolní činnosti je snížení rizika poruchy nebo havárie v každé fázi výstavby a užívání stavby. U stavebních konstrukcí jsou havárie společensky nepřijatelné, čemuž odpovídá i požadovaná úroveň spolehlivosti (pravděpodobnost poruchy) při návrhu nosné konstrukce a měla by tomu tedy odpovídat i úroveň kontroly v jednotlivých fázích výstavby a užívání.

Kontroly brání haváriím po celý životní cyklus stavby

Paralelu pro provádění kontroly staveb lze hledat např. u kontroly motorových vozidel. Je zřejmé, že společenskou prioritou je provádět kontroly za účelem minimalizace škod v důsledku technických závad a z toho plynoucích nehod. V důsledku tohoto požadavku vykrystalizoval systém homologace a kontrol vozidel při návrhu, výrobě, a hlavně v průběhu jejich užívání. Obdobně k uvedenému příkladu vozidel je z důvodu ochrany veřejného zájmu nutné zajistit kontrolu staveb již při jejich návrhu, během jejich provádění, a dále i v průběhu jejich užívání. Vždyť většina staveb je v dnešní době na rozdíl od sériově vyráběných vozidel unikátní a jedinečná a jejich kolapsem může dojít jak ke škodám na majetku, tak i k ohrožení zdraví, potažmo životů lidí. Kontrolní proces je o to komplikovanější, že běžný životní cyklus stavby se pohybuje obvykle v rozmezí 50 až 100 let a nosná konstrukce stavby musí po celou tuto dobu bezpečně sloužit. Tím obezřetněji a odpovědněji by se ke kontrolní činnosti mělo přistupovat.

Cíle kontroly se v jednotlivých fázích procesu výstavby a užívání stavby různí a zjednodušeně je lze shrnout následovně:

  • Fáze přípravy stavby – cílem kontroly je odhalit nedostatky projektové dokumentace, které by mohly způsobit zvýšenou cenu nebo pracnost díla, prodražit jeho údržbu nad obvyklou mez, způsobit snížení bezpečnosti (odolnosti) stavby nebo omezit její používání (průhyby, trhliny).
  • Fáze realizace stavby – cílem kontroly je zajistit správné provedení díla zhotovitelem a tím i jeho navrhovanou životnost a dlouhodobou bezpečnost, spolehlivost a použitelnost.
  • Fáze provozování stavby – cílem kontroly je včasné odhalení závad a poruch, které mohou vést ke snížení životnosti, bezpečnosti nebo použitelnosti stavby. Provádění kontroly slouží jako podklad pro provádění údržby.

Z hlediska autorizovaných osob (AO) lze další důvod, resp. cíl provádění kontrolní činnosti spatřovat ve zvýšení kvality služeb poskytovaných AO. To platí v dnešní době zejména pro fázi projektové přípravy. S ohledem na technickou erudici objednatelů/investorů stavebních prací a obecný trend výběru projektanta na základě nejnižší nabídkové ceny jsou důsledky plynoucí z nízké kvality projektové dokumentace vážné. Každá trochu zkušenější osoba si může jistě dosadit řadu příkladů…

Z hlediska investora je jistě nejdůležitějším cílem jakékoliv kontroly získat kvalitní, plně funkční a trvanlivou stavbu za odpovídající cenu. Správně zpracovaná projektová dokumentace, resp. na první pokus správně provedená stavba jsou jistě ekonomicky výhodnější než několikrát během stavby opravovaná, a ve finále stejně ne zcela funkční stavba. V průběhu užívání stavby jsou pravidelně a odborně prováděné kontroly základním podkladem pro provádění údržby stavby.

Míra kontroly podle typu stavby

Provádění a podrobnost kontroly v jednotlivých fázích výstavby a užívání staveb musí být přímo odvislé od následků případné poruchy. Je nad slunce jasnější, že míra kontroly při přípravě a stavbě „kozího chlívku“ musí být odlišná od kontroly při přípravě a stavbě sportovního stadionu. Břemeno kontrolní činnosti ve fázi přípravy a realizace bude vždy ležet na stavebníkovi/objednateli a ve fázi užívání stavby potom na vlastníku stavby.

Základní dělení staveb v závislosti na následcích poruchy uvádí ČSN EN 1990 – Zásady navrhování konstrukcí. Tato technická norma obsahuje v příloze B základní doporučení pro provádění kontroly projektových prací a provádění staveb v návaznosti na třídu následků poruchy. Zde je třeba uvést, že připravovaná 2. generace této technické normy bude v oblasti kontrolní činnosti významně podrobnější a předpokládá rovněž podrobnou specifikaci požadavků na osoby provádějící návrh a kontrolu nosné konstrukce stavby.

Požadavky na osoby provádějící kontrolní činnost nejsou vesměs vůbec definovány. Obecně lze požadavky na odbornou způsobilost předpokládat ve shodném rozsahu jako požadavky na provádění kontrolovaných činností. Z hlediska práce AO je tedy nutné vyžadovat min. stejnou úroveň odborné způsobilosti kontrolujícího a kontrolovaného, vč. oboru autorizace.

Provádění kontrol v jednotlivých fázích výstavby a užívání staveb se silně liší v závislosti na odborné erudici objednatele, cíli jeho činnosti a typu stavby.

Ani u staveb kritické infrastruktury se neprovádí komplexní kontrola projektové dokumentace

Obecně lze konstatovat, že u staveb kritické infrastruktury (dopravní, vodohospodářské, energetické), kde je naprostá většina investorů tvořena státními či polostátními organizacemi, technické normy pro zhotovitele jsou závazné, a navíc je oblast svázána řadou zákonů, vyhlášek a dalších předpisů, je situace lepší.

Komplexní kontrola projektové dokumentace ve fázi přípravy je však stále spíše výjimkou, ale poslední dobou objednatelé hledají cesty jak ji, zejména na velkých infrastrukturních projektech, realizovat. Negativními a negativně medializovanými zkušenostmi roste také povědomí o pozitivním vlivu prostředků a úsilí investovaného do kontrol v rámci přípravy a realizace stavby.

Ve fázi realizace staveb je v procesu výstavby již v současnosti prvek kontroly zařazen, a to prostřednictvím institutu technického dozoru stavebníka (TDS). Povinnost mít na stavbě TDS sice platí v současnosti jen pro stavby realizované z veřejných prostředků a jako vždy záleží na personálním obsazení, nicméně v této oblasti již formálně kontrolní činnost existuje a na řadě staveb dobře funguje.

V rámci kontroly stavu staveb po dobu užívání platí pro všechny stavby kritické infrastruktury specifické předpisy a v příslušných zákonech a prováděcích vyhláškách je relativně jasně specifikována povinnost provádění těchto kontrol (např. pravidelné prohlídky mostů).

Pozemní a občanské stavby nemívají ani technický dozor stavebníka

V oblasti občanských staveb je situace z hlediska kontrol v současnosti zcela odlišná. Prostředí, v němž jsou technické normy zpravidla nezávazné, povinnost mít na stavbě TDS většinou neplatí a veškeré práce jsou soutěženy obvykle na nejnižší cenu, je vskutku bezprecedentní. Z hlediska AO je situace o to horší, že většina případných důsledků dopadá přímo na ně. Tristní je i situace u staveb průmyslových a staveb veřejné infrastruktury (obchodní centra, občanská vybavenost).

V průběhu užívání staveb se nekontroluje téměř nic

Stav kontrolní činnosti a údržby během užívání řady staveb snad ani nemá cenu zmiňovat. Jen menší část vlastníků větších staveb má povědomí o nutnosti správné údržby založené na odpovídajícím sledování a kontrole stavu stavby. Přitom z hlediska bezpečnosti a trvanlivosti stavby je tato činnost navýsost důležitá.

Nedostatečnou kontrolu lze změnit jen osvětou vlastníků

Výše uvedené skutečnosti svědčí o tom, že provádění kontrolní činnosti souvisí jednoznačně se společenskou poptávkou po bezpečnosti, spolehlivosti a trvanlivosti staveb. Nedostatečná kontrolní činnost se přitom významně promítá do zvýšených nákladů na údržbu staveb, resp. do zhoršení požadovaných vlastností staveb během jejich užívání nad rámec běžného opotřebení.

Z těchto důvodů je třeba provádění veškerých kontrolních činností vyžadovat úměrně důležitosti a typu stavby, tedy v návaznosti na následky poruchy konkrétní stavby. Zlepšení stavu lze dosáhnout jedině cestou osvěty investorů/vlastníků v kombinaci s poctivou prací všech účastníků procesu výstavby, zejména AO.

Možnosti konkrétního řešení jednotlivých činností a možnosti jejich začlenění do stávajícího systému rozebereme v příštím čísle časopisu Z+i.

 

Ing. Daniel Lemák, Ph.D.
člen aktivu Statika

Ing. Michal Drahorád, Ph.D.
člen Představenstva ČKAIT vedoucí aktivu Statika