Co roztáčel vítr – Historie a současnost větrných mlýnů, mlýnků a čerpadel
Autoři Jan Doubek, Břetislav Koč a Radim Urbánek jsou první, kteří téma větrných mlýnů a čerpadel zpracovali takto komplexně. Zásadní zásluhu na tom má Jan Doubek, který se větrnými mlýny zabývá více jak čtyři desítky let.
Na našem území se dochovalo téměř 200 větrných mlýnů, mlýnků, nebo čerpadel. Jaký je mezi nimi rozdíl? Kromě velkých větrných mlýnů dřevěných a zděných, které známe z filmů a pohádek, se ve Slezsku dochovaly mlýnky vypadající jako malé kolny opatřené na střeše turbínou. Větrná čerpadla vzdáleně připomínající kovové anténní stožáry šetřila lidem práci při zajištění potřebného množství vody pro hospodářství a domácnost.
Zároveň právě vítr zapříčinil, že většina větrných mlynářů neměla tak dobré ekonomické postavení jako mlynáři vodní. Vodní toky jsou totiž mnohem stálejší, a především silnější než proudění vzduchu. Ve dvaceti kapitolách na 340 stránkách je popsáno téměř 300 dochovaných i zaniklých větrných zařízení, jejich vývoj, konstrukce, funkce, názvosloví, způsob mletí, stavební podoba, ale i historické souvislosti a způsoby jejich opravy a konzervace.
Součástí knihy je mimo jiné i přehledný slovník. Ustálené slovní spojení „mít za lubem“ skutečně pochází z mlynářského prostředí. Za lubem – bedněním kolem mlecích kamenů – vždy zbyla trocha mouky, kterou si mohl vykutálený mlynář na úkor zákazníka ponechat. Kniha stojí 365 Kč a objednat ji lze prostřednictví Informačního centra ČKAIT: info@ic-ckait.cz.