Bezbariérové užívání v prostředí dopravních staveb
Úspěch dobře zvládnutého bezbariérového prostředí nespočívá pouze v aplikaci zákonných a normových požadavků, ale zároveň ve znalostech a zákonitostech prostorové orientace a samostatného pohybu zejména osob se zrakovým postižením.
Problematika bezbariérových úprav pozemních komunikací a veřejných prostranství je stále velmi diskutovaným tématem. Zvláště veřejná prostranství musí zajistit kvalitní přístupnost pro všechny pěší uživatele, ať už jsou různého stáří nebo zdravotního stavu. Z pohledu bezbariérových úprav je naší povinností tvorba veřejných prostranství se zajištěním maximální míry bezpečí a s minimem bariér tak, aby byly naplněny podmínky pro užívání osob se zrakovým či pohybovým omezením.
Mnohé nedostatky vyplývají z vývoje legislativy
Bohužel mnohé nedostatky bezbariérových, zejména hmatových úprav, ve stávajícím městském prostředí vyplývají ze samotného vývoje právních požadavků na bezbariérové řešení. Počáteční úpravy veřejných ploch pro osoby se zrakovým omezením začala řešit vyhláška č. 174/1994 Sb., a to pouze vybavováním pěších komunikací vodicími liniemi a zabezpečením minimálního průchodu kolem překážek.
První cílené požadavky na úpravy pro osoby se zrakovým postižením stanoví až následná vyhláška č. 369/2001 Sb., jež definuje hmatové úpravy a jejich použití. Přesto i nadále údaje uváděné ve vyhlášce byly mnohdy nepřesné a zkreslující, nebyla normová podpora – zásadní revize ČSN 73 6110: Projektování místních komunikací přichází až v roce 2006 nebo ČSN 73 6425-1: Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky, přestupní uzly a stanoviště, Část 1: Navrhování zastávek v roce 2007.
Nedostatky přijatých právních úprav bezbariérového řešení se v roce 2009 snažila řešit současná bezbariérová vyhláška č. 398/2009 Sb., v které je aplikováno formulování požadavků technického řešení pro základní tři druhy zdravotního omezení – pohybového, zrakového a sluchového. Z tohoto krátkého výčtu je patrné, že pozůstatek nekvalitní právní úpravy zůstává na stávajících bariérových pěších komunikacích, přechodech nebo zastávkách hromadné dopravy.
O skutečné bezbariérovosti rozhoduje i datum realizace dopravní stavby
Z uvedených údajů vyplývá, že při posuzování (bez)bariérovosti je nutné brát v úvahu také datum realizace dané investice, abychom mohli jednoznačně určit, zda za chybným řešením stojí právní úprava té doby, nebo neznalost a nerespektování požadavků ze strany projektanta či stavby. Bohužel nutno říci, že i v současné době se objevují chybová řešení, nerespektující poznatky schopností a možností cílových uživatelů, zejména osob se zrakovým postižením. Na jedné straně jsou zcela zbytečně navrhovány hmatové úpravy v rámci výrobních areálů, rozlehlých parkovacích ploch, tedy tam, kde se nevidomý uživatel nebude samostatně pohybovat, ačkoliv jsou to plochy v rámci intravilánu města. Na straně druhé jsou použity špatné a nevhodné materiály pro jednotlivé hmatové úpravy, ať už z nepochopení funkce hmatového prvku nebo neznalosti právního prostředí ve vztahu stanovených výrobků ve smyslu Nařízení vlády č. 163/2002 Sb., přílohy č. 2, bodu 12.
V článku Poradenství pro bezbariérové užívání staveb, uvedeném v Z+i č. 2/2020, bylo zmíněno, že nedostatečná řešení bezbariérových úprav velmi často vykazují projektové dokumentace předkládané v rámci dotačních programů.
Nepochopení principu užití hmatových úprav v rámci veřejných prostranství. Před schodišťovým ramenem je použita dlažba s podélnými drážkami šířky 200 mm (užití pouze pro umělé vodicí linie!) a na ní těsně před schodišťovým stupněm navazuje varovný pás šířky 400 mm. Hmatové úpravy formou varovného pásu se v českém prostředí u venkovních schodišť používají pouze tehdy, pokud schodiště vede do komunikace (např. parkovací plocha) bez jakékoliv návaznosti na chodník. (foto: archiv autora)
Nejčastější chyby podle dotačních programů SFDI
Státní fond dopravní infrastruktury při poskytování příspěvků na bezbariérové pěší trasy vyspecifikoval nejčastější chyby projektových dokumentací:
- nedostatečná koncepce bezpečného uspořádání dopravního prostoru se zbytečně velkým podílem oprav/rekonstrukcí chodníků v původním půdorysu chodníků;
- komunikace pro chodce je často navržena v šířce menší než 1 500 mm bez vydané výjimky;
- nedodržení maximální délky přechodů pro chodce a míst pro přecházení;
- délky samostatných sjezdů jsou větší než 6 000 mm bez zdůvodnění, bez dodatečných bezpečnostních prvků (sloupky) a bez umělé vodicí linie v délce přerušení více než 8 000 mm;
- obecně chybné a často nelogické řešení hmatových prvků (signální a varovné pásy), použití vodicích linií a vodicích pásů přechodu v rozporu s vyhláškou č. 398/2009 Sb. (např. signální pásy směřující mimo osu přecházení, v některých případech přímo do křižovatky);
- chybné řešení odsazených signálních pásů u míst pro přecházení a nedodržení přesahů 800 mm, signální pásy netvoří přímou linii a na protější straně nenavazují;
- chybné nebo chybějící řešení rampových částí chodníku se zákresem v situaci, nezachování minimálního průchozího prostoru 900 mm s příčným sklonem nejvýše 2 %. Navazující šikmé plochy přechodu (rampové části) přesahují maximální povolený sklon v poměru 1:8 (tj. 12,5 %), přičte-li se vlastní podélný sklon pěší trasy;
- chybějící výškové řešení nebo nedodržení podélného sklonu komunikace pro chodce nejvýše 8,33 %;
- není dodržen příčný sklon komunikace pro chodce nejvýše 2 %;
- řešení a popis vodicí linie a umělé vodicí linie často chybí;
- při navrhování autobusových zastávek je často menší výška nástupiště autobusů než předepsaná minimální výška 200 mm u novostaveb a 160 mm u změn dokončených staveb;
- nedodržení minimální šířky nástupiště 2 200 mm, příp. 1 700 mm ve stísněných podmínkách;
- neuvedena materiálová specifikace pro hmatovou dlažbu;
- neuvedený nebo špatně řešený barevný kontrast hmatových prvků u přechodů, míst pro přecházení a vjezdů;
- překážky na komunikaci pro chodce a technické vybavení komunikace (chodníku) nejsou okótovány a není zachován minimální průchozí prostor 1 500 mm (resp. 900 mm u technického vybavení komunikace);
- členění projektové dokumentace není podle vyhlášky č. 146/2008 Sb. (členění i názvy jednotlivých kapitol neodpovídají vyhlášce, často některé důležité součásti PD chybí – výkresy bezbariérového užívaní staveb (BUS), výkres podélného profilu, výkresy příčných řezů, dopravní značení, ZOV s řešením BUS po dobu výstavby, dokladová část atd.).
Uvedené nejčastější chyby následně při provádění staveb doplňují také nekvalitně provedené úpravy spolu se záměnou specifických materiálů pro hmatové účely. Bezbariérové úpravy musí vyhovovat uživatelským potřebám jednotlivých cílových skupin osob se zdravotním omezením, jejich schopnostem a chování ve veřejném prostoru.
Ing. Renata Zdařilová, Ph.D.
poradenství pro bezbariérové užívání staveb ČKAIT