Práce je život. Dokud můžu pracovat, žiju
- Publikováno:
- Rubrika:
- Komentáře:
- Vložte první komentář
Rozhovor s Ing. Bohumírem Baxou, který se podílel na vzniku plaského Centra stavitelského dědictví. I proto se rozhodl darovat této „stavební učebnici“ nejen své středoškolské pomůcky, odbornou knihovnu, ale i řemeslné náčiní a další prvky z truhlářské dílny svého tatínka. Nejvíce by si přál, aby se tyto věci staly inspirací i pro nejmladší generaci návštěvníků komplexu v Plasích při jejich možné volbě technické, nejlépe stavební profese.
Proč jste se rozhodl věnovat svou knihovnu a historické dokumenty právě Centru stavitelského dědictví Národního technického muzea v Plasích?
Odpověď má osobní charakter. Nejenže jsem byl u toho, když se Centrum rodilo, ale navíc pocházím z plzeňské oblasti. Plasy tedy znám už z období Protektorátu včetně slavných poutí, kdy nám z okna konventu mávala paní kněžna. Vybavuji si to poměrně živě, protože okno vyplňovala klec s obloukovou konstrukcí, v níž byl papoušek. Hlavně si ale cením tvořivých hodnot společenství lidí. Jsem rád, že tímto mohu přispět k plnění odkazu rodičů, prarodičů a strýce, generála Antonína Lišky, stíhacího letce RAF, kteří přežili hrůzy 2. světové války a dokázali být součástí světa dobré vůle a svobody, který se po roce 1945 sjednotil pod dvěma slovy: „NIKDY VÍCE!“. Tak se i dnes dívám na svět.
Od kdy spolupracujete s Národním technickým muzeem?
Prvopočátky se váží už k roku 2000, kdy jsme se Sváťou Zídkem (1943–2023) přišli s první ideou, aby se Národní kulturní památka klášter Plasy stala místem pro realizaci ojedinělého komplexu jako „učebnice historie stavební kultury“. V červenci 2008 Národní technické muzeum začalo na tomto projektu spolupracovat s řadou předních klíčových organizací humanitního a technického zaměření včetně ministerstev a správních orgánů. Mezi ně patřily i ČKAIT, ČSSI, ČKA a vybrané ústavy Akademie věd.
Centrum stavitelského umění vzniklo jako paměťová instituce s cílem zachování povědomí o historickém stavitelství. V roce 2015 bylo stavebně dokončeno a slavnostně otevřeno. Sbírky však byly doplňovány postupně. Už tehdy ve mně vzklíčila myšlenka nabídky daru, což bylo projednáno s tehdejším vedoucím oddělení Mgr. Pavlem Koderou, Ph.D., a upřesněno s jeho kolegou Ing. Lukášem T. Hejným, vedoucím oddělení architektury a stavitelství NTM a kurátorem sbírky. Předání daru se pak uskutečnilo v letech 2023 a 2024.
Proč jste si uložil středoškolské sešity a učebnice? Vracel jste se k nim v průběhu pozdějšího profesního života?
Po vyučení v zednickém řemesle v padesátých letech jsem studium na Vyšší průmyslové škole stavební v Plzni považoval za velký úspěch. Z toho důvodu i má úcta k sešitům z doby, která se těžko popisuje, a milá vzpomínka na zodpovědného odborného zkušeného inženýra a vynikajícího pedagoga. Když jsem v devadesátých letech jako odborný učitel krátce působil na průmyslové stavební škole v Karlových Varech a vedl jsem i soutěže 3. ročníků průmyslových škol stavebních, byly mi mé sešity dobrou pomůckou. Sklízely dokonce obdiv zejména u učitelů odborné výuky. Knihy s architekturou, a zejména ty spojené s historií, mám stále v oblibě.
Co si myslíte o současném středoškolském technickém vzdělávání zejména v oboru stavebním?
Naše školství podle mého poznání jako celek potřebuje odpovídající koncepci a vlastně pevnou vizi, opřenou o potřeby. Asi by stálo za to připomenout Komenského s jeho krásnou představou „škola hrou“...
V čem spočívá hodnota „bible všech projektantů“ Navrhování staveb od Ernsta Neuferta?
Předně musím uvést, že tuto knihu jsem obdržel jako dar od ČKAIT – a tedy ji i vnímám jako společný dar směrem k plaskému Centru. Navrhování staveb je publikací velmi vzácnou. Od prvního vydání v němčině roku 1936 se bouřlivě vyvíjela technika navrhování staveb a stavění, což vyprovokovalo další vydání, kam byly zapracovány podstatné novinky, a celá kniha aktualizována o nové úpravy pojmů či norem. Po mnohaleté praxi bylo v roce 1978 publikováno nové, 30. německé vydání obsahující 6 000 nákresů, tabulek a diagramů. K následné německé edici se přidali partneři a po smrti autora v roce 1986 začali připravovat další revidované vydání. To vyšlo jako 33. verze v roce 1991.
Geniální forma knihy zůstala, obsah byl důsledně přepracován. Nepřekvapí překlad do třinácti jazyků po celém světě, a to včetně češtiny. U nás první vydání spatřilo světlo světa v roce 1995. Příprava trvala osmnáct měsíců, nakladatel i autorský tým se museli vypořádat s velkými potížemi a náročností týkající se technické, finanční a organizační přípravy publikace pro tisk, nemluvě o úskalích překladu a terminologie. Úprava českého překladu vychází ze zmíněného 33. německého vydání s 5 800 vyobrazeními a tabulkami.
Knihu upřímně řečeno nelze číst, ale lze ji plně využívat. Je to jedinečný přehled v komplexní podobě pro potřeby stavebního technika a projektanta, který umožňuje rychlou orientaci a dokonalé seznámení se s velkým rozsahem stavební činnosti – v přehledu textu a přehledném grafickém výrazu. Psát poznámky do tak vzácné knihy jsem se nikdy neodvážil. Její hodnota spočívá v celistvosti se shrnutím nejpotřebnějších informací, s přehlednou grafikou a textovou rovinou. Nevím o jiné tak přehledné a důmyslně propracované knize, která by u nás vyšla.
Jak se podle Vás během Vaší bezmála sedmdesátileté aktivní činnosti proměnila profese a postavení projektanta?
S vývojem společenského řádu a celkového vývoje se mění i náš život, takže zákonitě se změnila i naše profese a odborná zodpovědnost. Nejrozsáhlejší vývoj vidím v technice a vědě. Mění se technologie, objevují se nové materiály a lidé, a proto i postavení projektanta je stále odpovědnější. A zodpovědnost není vždy v souladu s praxí. Je to ovšem i otázka právního charakteru a správného rozložení odbornosti a ohodnocení.
Nejdelší dobu své praxe jsem zažil ve Stavoprojektu, který byl vždy nejrozšířenějším kolektivem profesí. Byl pro praxi nejlepší odbornou školou s možností podílet se na různých stavbách občanské vybavenosti a v menší míře i rekonstrukcí. Ve funkci vedoucího projektanta jsem se podílel například na výstavbě sídliště v Karlových Varech – Drahovicích.
Svou odbornou praxi jsem ve svých sedmdesáti letech dovršil v Ázerbájdžánu pro firmu Bureau Veritas Czech Republic, kde jsem působil jako supervizor. Podílel jsem se také na řešení vypsaných tematických úkolů ve spojení s Typizačním ústavem a pracovištěm Výzkumného ústavu pozemních staveb – VÚPS. Přijímal jsem i speciální úkoly pro Projektový ústav uranového průmyslu – PÚUP a Základnu uranového průmyslu – ZRUP.
Mohl byste uvést z Vašeho pohledu nejdůležitější stavby, na nichž jste se coby hlavní projektant podílel?
Nedokážu posoudit nejdůležitější stavby, protože pro mě to byla činnost, kterou jsem měl rád bez výjimky. Snad bych zmínil, že svou spokojenost jsem naplnil projektem rekonstrukcí lázeňského komplexu Švýcarský dvůr v Karlových Varech, kde jsem dodatečně zajišťoval i stavební a autorský dozor. Mou činnost projektanta spíše ovlivnily možnosti a podmínky, které byly v tom kterém čase dány. Chtěl jsem vždy přispět k funkčnosti stavby, k jejímu výrazu včetně detailu a k celkové užitné hodnotě, a to v souboru mnoha profesí. Proto jsem také až do poslední doby působil v oboru jako OSVČ i s razítkem autorizovaného inženýra.
Vaše názory
Pro registrované uživatele je povolena diskuze.
Můžete se přihlásit, nebo se můžete zaregistrovat podle návodu pro registraci.