DISKUZE: Co kdyby voda tekla i do kopce?
- Publikováno:
- Rubrika:
- Komentáře:
- Vložte první komentář
Řadu let se potkáváme jako projektanti se sílícím tlakem na zadržování vody v krajině. V následujícím textu se pokusím popsat, jak taková dobře míněná vůle k zasakování dešťových vod může narazit na mašinerii státní správy, která se může zaseknout i na tom, že s jistotou nevyloučí, že voda v rovině do kopce nepoteče a poté požaduje zpracování požárně bezpečnostního řešení pro rozšíření účelové komunikace.
Náš příklad se týká účelové komunikace na samém okraji města, na vrcholu mírného návrší, kde není žádný vodní tok ani vodní plocha. Účelová komunikace je vedena mezi zdí hřbitova a polem, na jejím konci je malý areál odpadového hospodářství, do něhož v intenzitě několikrát za hodinu (jen v pracovní dny) přijíždí osobní automobily nebo menší nákladní vozy. Když se v areálu jeden vůz nachází, druhý musí čekat, než ten první vyjede. Na přilehlé komunikaci se musí vůz stočit a následně minout s druhým vozidlem, což však historicky nebylo řešeno a vedlo k rozježdění části krajnice i přilehlého pole. Město jako vlastník areálu i komunikace se rozhodlo situaci řešit – byla zpracována projektová dokumentace řešící rozšíření komunikace na šířku 6 m. Směrem ke hřbitovní zdi má být komunikace lemována krajnicí, směrem k poli byla navržena krajnice v šířce 0,5 m zasypaná drceným kamenivem. Pod krajnicí byl navržený trativod, odvádějící případnou prosakující vodu na pozemek mimo komunikaci, kde je přírodní porost a lze uvažovat s drenážním podmokem a rozptýlením vody do volného terénu. Rozšířením se vozovka logicky rozšířila k hranici pozemku, nikoliv však zcela těsně – za okrajem asfaltobetonové vozovky následuje 50 cm krajnice, následně cca 25 cm zeminy a až poté hranice pozemku – tedy vozovka má od hranice pozemku odstup cca 75 cm. Je logické, že ve stísněných poměrech se vlastník komunikace snaží maximálně využít pozemek, který je v jeho majetku.
Neodůvodněná odvolání sousedů proti vydanému společnému povolení…
Projektová dokumentace prošla řádně projednáním a následně i společným územním a stavebním řízením. Přilehlé pole je ve vlastnictví několika osob (podle stejného příjmení patrně rodinných příslušníků), kteří se rozhodli proti již vydanému společnému povolení odvolat. Byť měl stavebník i projektant vůli odvolání předejít a jednáním s vlastníkem pozemku dojít k případnému kompromisu ve prospěch majitelů pozemku, majitelé o žádné takové jednání zájem neprojevili. Údajně kdysi jejich rodina utrpěla jakousi historickou křivdu, a tudíž se odvolávají proti záměrům města „z principu“. Důvody odvolání jsou tedy od samého začátku zástupné.
Jednotliví spoluvlastníci podali svá odvolání samostatně, pro úsporu textu lze shrnout tři opakující se argumenty – zatékání vody obsahující sůl z komunikace, shrnování sněhu a posypového materiálu na přilehlé pole a jeho znehodnocení podmáčením. Všechny tyto argumenty jsou zjevně naprosto nesmyslné – komunikace nízkého dopravního významu se v zimě nesolí, v nadmořské výšce kolem 250 m. n. m. se sníh nachází naprosto výjimečně, a když už napadne, tak k jeho odhrnutí naprosto dostačuje uvedený odstup 75 cm mezi komunikací a hranicí pozemku. Případný inertní posyp (drcené kamenivo drobné frakce) je shodným materiálem jako zpevnění krajnice, na níž by byl materiál odhrnut. Co se týče podmáčení okraje pole, tak není jasné, jaká síla by vodu z komunikace na pole hnala, protože jsou v jedné rovině. Převažující spád území je ve směru vedení komunikace, tedy pokud by nastaly extrémní srážky, tak by povrchově odtékající voda tekla v souběhu s hranicí pozemku, nikoliv přes ni. Odůvodněná obava z podmáčení je jen v jediném místě, kde už v současnosti vzniká bezodtoková prohlubeň. Toho jsem si byl jako projektant vědom, takže přesně zde jsem navrhnul vsakovací průleh s přepadem do dešťové kanalizace, čímž jsem stávající stav prokazatelně zlepšil. Mimoto bylo souběžně řešeno i rozšíření vjezdové brány areálu, aby bylo stoprocentně zajištěno stočení vozidel na komunikaci a zcela vyloučeno riziko zajíždění vozidel na sousední pozemek. Pro ochranu zájmů jeho vlastníků tedy učinil stavebník s projektantem opravdu vše, co bylo v jejich možnostech.
…vedla ke zrušení stavebního povolení pro „nepřezkoumatelnost“
Přes uvedené skutečnosti Krajský úřad Olomouckého kraje jako odvolací orgán zrušil společné povolení pro „nepřezkoumatelnost“. Konkrétně budu citovat: „Krajský úřad v předloženém spisovém materiálu nenalezl potřebné podklady, na základě kterých by mohl nade vší pochybnost vyloučit odvolací námitky a potvrdit přezkoumávané rozhodnutí. Existují pochybnosti, zda dešťové vody v případě rozšíření komunikace a tím, že dojde ke zvětšení plochy s nižší propustností a zmenšení plochy zásaku mezi komunikací a pozemkem odvolatelů, budou či nebudou, případně v jakém množství, odtékat na přilehlý pozemek odvolatelů.“
Opravdu nesmí ze silnice na sousední pozemek odtéct ani kapka vody?
Jako projektant jsem necítil potřebu zdůrazňovat skutečnost, že voda prostě neteče ani do kopce, ani po rovině, ale teče (když už tak) po spádu dolů. Byť příslušný úředník nemusí být znalec projektování staveb, tak toto poznání je učivem prvního stupně základní školy. Jako projektant necítím povinnost zdůvodňovat takto triviální fakta v projektové dokumentaci – ostatně výškové poměry mezi komunikací a pozemkem jsou zcela jasně zjistitelné např. z doloženého výkresu příčných řezů.
Navíc je zřejmé, že zákonná úprava, na níž se odvolací orgán odvolává (vyhláška 501/2006 Sb., § 20, odst. 5), směřuje k situacím, kdy by vlastník stavby odváděním vody zaplavoval a ohrožoval pozemek sousední, což je pochopitelné. Z tohoto ustanovení však nevyplývá povinnost zamezit ze stoprocentní jistotou, aby ani kapka vody např. z komunikací nestekla na sousední pozemky, protože pokud je cesta položena výše a pozemek níže (což ale není tento případ!), tak k tomuto prostě běžně dochází, a to u všech komunikací mimo zástavbu, kde ani nejsou k dispozici žádné kanalizace. Podstatným faktem je, že když např. 99 % vody spadne na sousední pole přímo z oblohy a 1 % se dostane na úplný okraj pole z přilehlé komunikace, tak nemůže být naprosto žádným způsobem ohrožený jakýkoliv zájem vlastníka. Nejedná se o žádné cílené odvádění vody, ale o přirozený rozptýlený odtok po spádu dolů, kterému prostě není důvod jakkoliv bránit.
Trativod pod účelovou komunikací měly posuzovat osoby autorizované pro vodohospodářské stavby
Vyvrcholením situace byl další postup speciálního stavebního úřadu Magistrátu města Olomouce, pod který lokalita spadá, který se rozhodl v první fázi vyžadovat posouzení krajnice s trativodem autorizovanou osobou pro vodohospodářské stavby. Naštěstí všichni oslovení kolegové–vodaři toto odmítli, protože trativod v komunikaci je součástí komunikace, nejde o vodní dílo a stavební úřad prostě nemá právo považovat takovou část stavby za vodní dílo svévolně jen proto, že se alibisticky bojí rozhodnout.
Byl jsem tedy jako projektant komunikace požádán o „nějaký propočet“, který jsem následně zpracoval – je nutné vysvětlit, že šlo o jakousi alchymii s čísly, neboť hlubší geologické podloží je zde jílovité a minimálně propustné, nicméně na Hané je poměrně mocná vrstva ornice se značnou jímací schopností srážkové vody, takže i při silných deštích je zde povrchový odtok vody minimální. Na jímání vody povrchovou vrstvou ornice a transpiraci vegetací však mně známé předpisy příliš nemyslí… Aktualizovaný výkres s drobnou úpravou řešení („psychologický“ posun konce trativodu dál od pozemku stěžovatelů) a onen propočet byly opět dodány stavebnímu úřadu k dalšímu rozhodnutí, veškeré logické argumenty byly jeho vedoucímu mnohokrát zopakovány, aby je mohl využít v rámci dalšího rozhodnutí.
Po půl roce propadla platnost většiny vyjádření….
Po půlroční nečinnosti jsem jako projektant obdržel další přípis od speciálního stavebního úřadu… Tento opět nekonal (jak jsem se naivně domníval), pouze trpělivě vyčkal, až propadne platnost většiny vyjádření, a následně vydal další souhrn požadavků, které jsou už otevřenou obstrukcí. Namátkou lze jmenovat (mimo obnovení platnosti všech propadlých vyjádření) požadavek na získání nových stanovisek k drobné úpravě i od subjektů, kterých se drobná úprava trativodu nemůže naprosto nijak dotknout (jmenovitě Dopravní inspektorát Policie ČR nebo Krajská hygienická stanice), a vrcholem byl nový požadavek na zpracování požárně bezpečnostního řešení stavby. Copak je požárně rizikového na účelové komunikaci mezi zdí hřbitova a polem?
Nezbývá než akceptovat absurdní požadavky stavebního úřadu?
Vše má svou logiku, v tomto případě směřuje stavební úřad dle mého subjektivního názoru svou účelovou obstrukcí buď k tomu, aby stavebník záměr zcela „odpískal“, čímž se úřad vyhne nutnosti jej řešit, nebo aby dohnal projektanta ke stoprocentnímu akceptování absurdních a účelových námitek stěžovatelů, čímž bude sice zcela degradována technická i ekonomická úroveň celého projektu, nicméně úřad se bude moci prezentovat jako ten, kdo vyšel vstříc námitkám stěžovatelů. Za technickou a ekonomickou úroveň projektu odpovídám já jako projektant, a k takovým úpravám se dotlačit nenechám – tedy dohodl jsem se se zadavatelem na ukončení prací na tomto projektu, a zadavatel bude hledat jiného projektanta, který si nechá od stavebního úřadu diktovat technické řešení a podepíše se zřejmě pod cokoliv.
Proč jen zahájení stavebního řízení trvá na tomto úřadě více než půl roku?
O „kvalitě“ tohoto úřadu mimo jiné svědčí i to, že od doby nástupu jeho nového vedoucího trvá jen zahájení řízení cca 6–12 měsíců. Není se čemu divit, když se úřad místo profesionální práce zabývá vymýšlením účelových obstrukcí, a to dokonce ještě absurdnějších než byla ta původní od stěžovatelů. Navíc občan-laik může v demokratické společnosti v mezích zákonů cokoliv, třeba podávat nesmyslná odvolání a blokovat stavby, ale je náplní práce stavebního úřadu činit totéž? Ve světle těchto faktů sleduju velká očekávání, spojená s novým stavebním zákonem, a vyjadřuju přesvědčení, že pokud bude mít státní správa takovou úroveň, tak nás žádné změny zákonů nespasí. A o nějaké snaze zachycovat vodu v krajině si můžeme nechat jen zdát – všechna voda skončí zase pěkně v melioracích a v kanalizacích, hlavně abychom byli všichni „z obliga“, že jsme s naprostou jistotou zamezili tomu, aby vtekla na hranici sousedního pozemku a tam se třeba (nedej Bože!) vsákla.
diskuzní příspěvek z Valné hromady Olomouc
Vaše názory
Pro registrované uživatele je povolena diskuze.
Můžete se přihlásit, nebo se můžete zaregistrovat podle návodu pro registraci.