Ústavní soud se vyjádřil k regulačním bublinám v Peci pod Sněžkou

Na obrázku Krkonošský národní park, jedna z horských chalup – Pražská bouda na horních pláních (foto: Petr Vilgus, wikipedia.org)
Na obrázku Krkonošský národní park, jedna z horských chalup – Pražská bouda na horních pláních (foto: Petr Vilgus, wikipedia.org)

Podle závěru ústavního soudu lze tvořivost samosprávy při územním plánování omezit jen v případě, že by zasahovala do věcí, jejichž regulace má celostátní význam. V ostatních případech může obec územním plánem regulovat své území i nekonvenčními právními prostředky, např. regulačními bublinami.

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Filip) vyhověl ústavní stížnosti zastupitelstva města Pec pod Sněžkou a zrušil rozsudky Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové, neboť jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na samosprávu podle čl. 8, čl. 100 odst. 1, čl. 104 odst. 2 ve spojení s čl. 104 odst. 4 Ústavy České republiky a jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Vráceno ke krajskému soudu

Stěžovatel přijal územní plán Pece pod Sněžkou, jehož jedním z klíčových prvků byly tzv. regulační bubliny stanovující specifický regulatorní prvek pro oblasti, jež byly definovány jako zastavitelné. Současně se též vyskytovaly na místech, která podléhala relativně silné potřebě regulace zastavení z hlediska krajinného rázu a ochrany přírody a krajiny. Podstatou této regulace bylo stanovení fiktivní kružnice kolem každé stavby, jejíž velikost (poloměr) byla dána zátěží území. Podmínkou umístění nové stavby pak bylo, aby se „regulační bublina“ nové stavby, jejíž velikost by se určila podle její předpokládané zátěže (podle záměru), vešla mezi „regulační bubliny“ staveb již existujících. Tento způsob regulace shledal krajský úřad v rozporu se zákonem, resp. s vyhláškou č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů, která takový typ regulace nepřipouští, a proto některé části územního plánu zrušil. Stěžovatel se poté proti rozhodnutí krajského úřadu neúspěšně bránil ve správním soudnictví. Následně podal ústavní stížnost. Ústavní soud jí vyhověl a napadená rozhodnutí správních soudů zrušil. Věc se nyní vrací ke Krajskému soudu v Hradci Králové. 

Územní plánování, právo na samosprávu a celostátní zájmy

Právní věty:

I. Zruší-li správní orgán územní plán územního samosprávného celku jen v některých jeho částech, a ne zcela, není to v rozporu s právem na samosprávu zaručeným v čl. 8, čl. 100 odst. 1 a čl. 101 odst. 4 Ústavy České republiky, je-li takto omezený kasační zásah šetrnější a odpovídá-li vytýkanému porušení právních předpisů, obsahu územního plánu a dalším skutkovým okolnostem případu.

II. Přijme-li územně samosprávný celek při realizaci svého ústavně zaručeného práva na samosprávu podle sedmé hlavy Ústavy České republiky územně plánovací dokumentaci, která obsahuje jiné prvky regulace, než lze dovodit z vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů, přičemž nelze dovodit rozpor této regulace s příslušnými ustanoveními zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (zejména s obecně formulovanými kautelami jeho § 18 a § 43 odst. 1), pak takové jednání nelze hodnotit bez dalšího jako vybočující z mezí zákonnosti a ústavnosti, nezasahuje-li do věcí, jejichž regulace má celostátní význam, tedy nikoli význam jen pro konkrétní územní společenství občanů.

Miroslava Sedláčková
tisková mluvčí Ústavního soudu, Brno

PV 3/2019, 21. května 2019

TEXT NÁLEZU ÚSTAVNÍHO SOUDU sp. zn. III ÚS 381/17

PŘEDCHOZÍ ČLÁNKY
Nejvyšší správní soud korigoval tvořivost obcí viz Z+i ČKAIT 2/2018