Tolik randálu bylo a ještě asi bude i po volbách. Kolik hloupostí bylo na nás vylito a ještě to pokračuje. Seděl jsem v Lékařském domě, poslouchal výklad architektky Evy Jiřičné, doplňovaný obrázky z přírody, aby nám ukázala, jak navrhla ten či onen tvar konstrukce, a bylo mi u toho dobře. Klidná přehlídka její práce, bez kritiky jiných. Snad jen jednou se uchýlila k radikálnějšímu vyjádření, a to k Nové scéně Národního divadla Karla Pragera. Ke Kaplického knihovně zaujala rozumné stanovisko – knihovna byla navržena za jiných podmínek a jakékoliv oživování je nelogické. Knihovna je opravena, není tedy potřeba stavět novou. Stejný názor mám i já. Dámy Adriana Krnáčová a Eliška Kaplicky Fuchsová, jak to vypadá, půjdou do voleb s heslem pro příští pražské volby Kaplického knihovnu postavíme. Měl bych jedno doporučení. Celý ten drahý vnější plášť postavit na Staroměstské náměstí do míst, kde bylo křídlo radnice. Slyšel jsem totiž, že se chystá soutěž na dostavbu Staroměstské radnice, kolikátá již v mém životě, i paní Jiřičná přiznala svou účast v takové soutěži v šedesátých letech 20. století. Myslím, že není architekta, který by se v minulosti některé ze soutěží na dostavbu Staroměstské radnice nezúčastnil. Když jsem děkoval paní Jiřičné za úžasné odpoledne, ještě jsem je doplnil druhým pohlazením duše, zhlédnutím Rozmarného léta, jehož krásná čeština a klid byly pro mne balzámem. Tím více si uvědomuji, že všichni ti podivní lidé, usilující o můj hlas ve volbách, mi mohou být ukradení. Ti, kterých si musíme vážit, jsou rodina a přátelé.
25 let spolupráce ČKAIT s veřejnou správou
- Publikováno:
- Rubrika:
- ČKAIT 25. výročí
Zamyšlení nad historií a činností Komory inženýrů za 25 let její existence. Své současné postavení a respektování státní správou i samosprávou si musela postupně vydobýt.
Dne 7. května 1992 přijala Česká národní rada autorizační zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Autorizační zákon upravil postavení, práva a povinnosti autorizovaných osob ve výstavbě, způsob a podmínky autorizace i vznik, pravomoc a působnost České komory architektů a České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Zákon byl publikován ve Sbírce zákonů, částka 73 ze dne 7. července 1992 a jeho účinnost byla stanovena ke dni vyhlášení. Souběžně s tím byla přijata novela zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a to pod číslem 262/1992 Sb., uveřejněná ve Sbírce zákonů, částka 56 z 10. června 1992. Zákonem č. 262/1992 Sb. byl do stavebního zákona vložen nový paragraf č. 46a, jehož první odstavec zněl: (1) Vybrané činnosti ve výstavbě, které mají rozhodující význam pro ochranu veřejných zájmů při přípravě, projektování nebo provádění staveb, mohou vykonávat pouze osoby, které k nim prokázaly odbornou způsobilost zkouškou a obdržely průkaz odborné způsobilosti (autorizaci).
Přijetí autorizačního zákona předcházely přípravné práce iniciované profesními a zájmovými svazy ve výstavbě, které vznikly nebo obnovily svou činnost po roce 1989, zejména Českým svazem stavebních inženýrů, Svazem podnikatelů ve stavebnictví v ČR, Obcí architektů a dalšími. Rozhodující roli sehrál a největší podíl práce v tomto ohledu přinesl Český svaz stavebních inženýrů.
Autorizace po roce 1992 má kořeny již v roce 1860
Autorizační zákon znamenal návrat k tradici, jejíž kořeny sahají do roku 1860, kdy byl v tehdejším Rakousku přijat první živnostenský zákon, rušící cechy a cechovní předpisy. Z působnosti živnostenského zákona byly však vyňaty profese advokátů, notářů, inženýrů, lékařů a další, u nichž – podle důvodové zprávy živnostenského zákona – zvláštní veřejný zájem vyžaduje, aby výkon těchto povolání nebyl posuzován podle živnostenského řádu.
V roce 1913 byly v Rakousku zákonem zřízeny inženýrské komory v jednotlivých zemích. Inženýrská komora Československé republiky byla zřízena zákonem č. 185 z 18. března 1920.
Komory byly rozpuštěny nacisty i komunisty
V roce 1943 bylo rozpuštěno představenstvo Inženýrské komory a zemský výbor jmenoval na jeho místě trvalou radu. Činnost Inženýrské komory byla obnovena po roce 1945. Oprávnění stavebních inženýrů bylo zrušeno zákonem z 11. července 1951, současně byla rozpuštěna Inženýrská komora.
Éra politické vlády jedné strany a centrálně řízené ekonomiky neznala a nepotřebovala nevládní organizace, natož nevládní organizace s přenesenou působností státní správy – v žargonu Evropské unie „orgány veřejné moci“. Přesto tu určité výjimky – vedle politicky ovládaného Revolučního odborového hnutí – existovaly. Byla to především Československá vědeckotechnická společnost (ČSVTS), která se vytvářela od roku 1955 jako rada oborových vědeckotechnických společností při Československé akademii věd (ČSAV). V roce 1959 byly tyto společnosti z ČSAV vyčleněny a byla vytvořena jedna samostatná celostátní organizace při ROH. ČSVTS mohla soustřeďovat svůj zájem na oblast vědy a techniky, mohla pořádat konference a sympozia včetně mezinárodních, organizovala zájezdy na zahraniční veletrhy a výstavy a plnila tak nezastupitelnou úlohu v získávání informací a znalostí o technickém vývoji v mezinárodním srovnání, v daném případě v omezeném prostředí totalitního státu.
Sdružení pro výstavbu silnic bylo jedinou nevládní organizací ve výstavbě před rokem 1990
Snad jedinou nevládní organizací ve výstavbě, která vznikla před rokem 1990, je Sdružení pro výstavbu silnic. Sdružení bylo založeno v dubnu 1981, mj. z iniciativy státu, který potřeboval podporu a spolupráci stavebních firem v oboru dopravních staveb při řešení vleklých problémů dopravních staveb zejména v Severočeském kraji. Svou roli nevládní organizace zvládlo sdružení velmi dobře – s důrazem na hájení zájmů svých členů navenek a kvalitní informační servis pro své členy. Sdružení působí v českém stavebnictví nepřetržitě od roku 1981; v roce 1997 se stalo řádným členem EAPA (European Asphalt Pavement Association – Evropské asociace pro asfaltové vozovky).
Po roce 1989 vznikaly desítky nevládních organizací
Po roce 1989 vznikaly jen ve stavebnictví desítky nevládních profesních a zájmových organizací, počínaje Svazem podnikatelů ve stavebnictví v ČR a konče řemeslnými cechy a sdruženími či profesními asociacemi fyzických osob. Několik z nich vytvořilo v roce 1999 sdružení SIA ČR – Radu výstavby za účelem koordinace svého úsilí a činnosti v oblasti výstavby v České republice. Ustavujícím členem SIA ČR se stala i Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. České nevládní organizace ve výstavbě postupně získávaly členství v evropských a mezinárodních sdruženích ve své oblasti působnosti. Obdobný proces jako u vybraných činností ve výstavbě proběhl po roce 1989 u dalších profesí, pro které je charakteristická vysoká odborná náročnost profese a vysoká osobní odpovědnost při výkonu povolání. V letech 1990–1992 bylo v České republice zákonem zřízeno dvanáct profesních komor, a to analogicky s převažující praxí v zemích Evropské unie se záměrem dosažení kompatibility v rámci sjednocující se Evropy.
První žádosti o autorizace byly z 13. ledna 1993
V průběhu roku 1992 byly zřízeny oblastní kanceláře ČKAIT a Kancelář ČKAIT v Praze. Dne 28. listopadu 1992 se konalo první Shromáždění delegátů ČKAIT, byly zvoleny řádné orgány Komory, schváleny první řády ČKAIT. Dne 13. ledna 1993 Komora zahájila příjem žádostí o autorizaci. V lednu 1993 jmenoval ministr hospodářství Karel Dyba první autorizační radu.
První roky působení Komory se soustřeďovaly, vedle organizačního a odborného zvládnutí procesu autorizace, na obhájení obsahu autorizačního zákona, významu a smyslu autorizace a poslání profesních komor ve vztahu k exekutivě, která argumentovala volným trhem a omezováním přístupu k povolání. Postupně se utvářely vnitřní struktury a procedury Komory, byly vypracovány a přijaty vnitřní řády upravující proces autorizace, práva a povinnosti autorizovaných osob.
Komory začaly působit jako subjekt veřejného práva
Další úsilí Komory směřovalo k upevnění jejího postavení jako subjektu veřejného práva, k ovlivnění legislativního procesu zejména v případech přípravy a schvalování nových právních norem, týkajících se výstavby. Představitelé Komory se zúčastnili přípravy euronovely autorizačního zákona, nového stavebního zákona, podíleli se na návrhu prováděcích vyhlášek k novému stavebnímu zákonu. K dalším prioritám Komory patřilo navázání spolupráce oblastních výborů ČKAIT s představiteli krajů a krajskými úřady a příprava na vstup do Evropské unie.
V legislativní oblasti obě profesní komory působící ve výstavbě – Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě a Česká komora architektů – z titulu svého působení a směřování od počátku úspěšně spolupracovaly s útvary územního plánování a stavebního řádu (v letech 1990–1992 na Ministerstvu pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR, v letech 1992–1996 na Ministerstvu hospodářství ČR a následně na Ministerstvu pro místní rozvoj ČR), jmenovitě s Ing. arch. Martinem Tunkou, JUDr. Václavou Koukalovou a JUDr. Zdeňkou Vobrátilovou. V Parlamentu ČR se vazby vytvářely nejsnáze s poslanci a senátory stejného profesního zaměření, případně s těmi, kteří měli předchozí zkušenosti z komunální politiky, jako tomu bylo v případě Ing. arch. Václava Mencla, Ing. Jaromíra Schlinga, Ing. Hany Orgoníkové, RNDr. Miloše Vystrčila, PaedDr. Aleny Gajdůškové a dalších.
I když formálně dosáhly profesní komory v České republice obdobného právního postavení jako v zemích s tradiční vyspělou tržní ekonomikou, své postavení a respektování státní správou i samosprávou si musely postupně vydobýt. Představitelé a úředníci státní správy, případně samosprávy, hledali po roce 1990 formu přístupu a způsob spolupráce se vznikajícími nevládními organizacemi, především s profesními komorami, což jistě nebylo jednoduché v podmínkách tradičně konzervativního vrchnostenského pojetí vztahu občana a státu, na nějž platí aforismus Komu dal pánbůh úřad, tomu dal i rozum.
Odborná síla Komory se projevila při povodních v letech 1997 a 2002
O tom, v čem spočívá odborná síla inženýrské komory a její důležitost pro veřejnou správu v kritických situacích přesvědčila Komora mj. v červenci a srpnu 1997 a v srpnu 2002, kdy poskytla účinnou odbornou pomoc při povodních a odstraňování jejích následků. V únoru 1998 se ČKAIT podílela na přípravě a průběhu pracovního semináře na téma pomoci územím postiženým povodněmi v roce 1997, jehož hlavním pořadatelem byla Kancelář prezidenta republiky. Do tohoto období se také datuje počátek spolupráce Integrovaného záchranného systému a zejména Hasičského záchranného sboru ČR s inženýrskou komorou.
Osvětové aktivity při opravách panelových domů od roku 2000
ČKAIT podpořila a aktivně se podílela na přípravě a otevření programu podpory oprav, modernizací nebo regenerací bytových domů postavených panelovou technologií v roce 2000 (program PANEL) a trvale věnuje tomuto programu a souvisejícím technickým problémům pozornost zejména ve své publikační a vzdělávací činnosti. Nezanedbatelné byly také osvětové aktivity, kdy Komora své odborné poradenství poskytla bezplatně majitelům a uživatelům panelových domů. V listopadu 2000 byla ustavena při oblastních kancelářích Poradenská informační střediska ČKAIT pro program podpory oprav panelových domů.
Od roku 2009 odborná podpora programu Zelená úsporám
Podobně tomu bylo při vyhlášení programu Zelená úsporám v roce 2009; prvního programu, který při splnění stanovených podmínek poskytoval finanční podporu na zlepšení tepelně technických vlastností rodinných domů. Snaha Ministerstva životního prostředí vyhlásit urychleně první program Zelená úsporám přinesla na druhé straně řadu procedurálních chyb ve vyhlášených podmínkách, které ne vždy respektovaly stavební předpisy. Tyto nedostatky se dařilo ve spolupráci Komory a Státního fondu životního prostředí postupně odstraňovat.
Navázaná spolupráce s nositeli programů PANEL a Zelená úsporám – Státním fondem rozvoje bydlení a Státním fondem životního prostředí – úspěšně pokračovala a pokračuje i v současnosti.
Pokud se týče spolupráce s ústředními orgány státní správy, spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu se dařilo v devadesátých letech a do roku 2006, kdy na MPO existovala samostatná sekce, případně samostatný odbor stavebnictví a investičního rozvoje. Intenzivní byla spolupráce s MPO v době, kdy odbor stavebnictví a investičního rozvoje řídil Ing. Jaromír Kovář, CSc. Odbor pod jeho vedením organizoval a financoval zpracování podrobných analýz stavu panelových domů a návrhů vhodných technických řešení pro jejich opravy a modernizace. Výstupní studie vydala následně ČKAIT jako odborné publikace pro technickou veřejnost zapojenou do programu PANEL. Odbor stavebnictví a investičního rozvoje se stal po roce 2006 jen oddělením stavebnictví. Tato situace se změnila až v roce 2014, kdy byl jmenován Ing. Jiří Koliba do funkce náměstka ministra, řídícího sekci stavebnictví.
Pohled na nevládní organizace ve výstavbě u vrcholných představitelů ústředních orgánů se změnil zejména s nástupem prof. Ing. Jaromíra Císaře, CSc., do funkce ministra pro místní rozvoj v roce 1998, který s vedením ČKAIT ve své funkci úzce spolupracoval a změnil „ministerský“ názor na nevládní organizace. Jeho přístup k nevládním organizacím byl ovlivněn mimo jiné tím, že na vzniku jedné z nich se sám aktivně podílel, a to České společnosti pro rozvoj bydlení.
V roce 2014 zřídila vláda jako stálý poradní orgán vlády v oblasti stavebnictví Radu vlády pro stavebnictví ČR. Předsedou Rady je ministr průmyslu a obchodu, místopředsedou ministr pro místní rozvoj, ministr životního prostředí a náměstek ministra průmyslu a obchodu pro sekci stavebnictví, a to z titulu svých funkcí. Jejími členy jsou vedle předsedy ČKAIT představitelé dalších nevládních organizací ve výstavbě. V pracovních skupinách Rady vlády pro stavebnictví ČR působí členové Představenstva ČKAIT.
Od 1. ledna 2015 jsou komory připomínkovým místem Legislativní rady vlády
Na základě novely legislativních pravidel vlády se profesní komory staly k 1. lednu 2015 připomínkovými místy, která se vyjadřují k návrhu nových nebo k novelám stávajících právních předpisů. Dvakrát ročně se profesní komory setkávají se zástupci vlády (premiérem, ministrem pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu). Profesní komory jsou zastoupeny také v Radě vlády pro koordinaci boje s korupcí. Na jednání s premiérem navázala ČKAIT dopisem (25. května 2016), ve kterém předseda Komory nastínil základní východiska pro celkovou rekodifikaci stavebního práva v ČR.
Komora spolupracuje s hejtmany a kraji
Na úroveň a hloubku spolupráce oblastních kanceláří ČKAIT s vedením jednotlivých krajů lze usuzovat mimo jiné podle účasti krajských představitelů na valných hromadách oblastí. Hejtmani nebo jejich zástupci se pravidelně zúčastňují valných hromad v Pardubicích, ve Zlíně a v Jihlavě. V Kraji Vysočina má tato spolupráce podobu dlouhodobé formální smlouvy. V minulosti pravidelná účast jihomoravského hejtmana na valné hromadě v Brně skončila se změnou politického zastoupení ve vedení kraje. Dlouhodobě se nedaří oblasti ČKAIT Praha spolupráce se Středočeským krajem a Magistrátem hlavního města Prahy. Valných hromad v oblastech se nepravidelně, s různou intenzitou, zúčastňují také poslanci a senátoři daného regionu. Pravidelné pracovní kontakty udržují oblastní výbory ČKAIT a krajské stavební úřady (odbory územního plánování a stavebního řádu).
Stále není výkonový a honorářový řád
Zakotvení profesních komor ve veřejném životě, v legislativních procesech a exekutivě nedosahuje ještě úrovně vyspělých průmyslových zemí s tradiční tržní ekonomikou. Nemáme výkonový a honorářový řád pro projektové práce ani jako doporučenou pomůcku, natož jako součást právního pořádku, jako je tomu v sousedním Německu. Metodické pomůcky a standardy ČKAIT nemají oporu v procesech zadávání veřejných zakázek, jako je tomu v Rakousku, Německu či Velké Británii. Britská obdoba ČKAIT – Institution of Civil Engineers, ICE – vydává vzory smluv ve výstavbě, které nejsou závazné, pouze doporučené, ale používá je celá Velká Británie. Nevládní organizace v německy mluvících zemích vydávají tzv. směrnice (Richtlinien), nezávazné doporučené dokumenty, obsahující technické pokyny, metodické či technologické návody v oblasti působnosti vydavatele, opět obecně respektované. Podobně jsou ve Velké Británii vydávány tzv. technické specifikace. Přesto však můžeme říci, že cesta, kterou ČKAIT urazila za uplynulých 25 let, přinesla ve spolupráci s veřejnou správou dobré výsledky. Z nich můžeme vycházet, navazovat na ně a rozvíjet je v dalších letech.
V roce 1994 byla v prostorách kláštera v Teplé podepsána smlouva o spolupráci s Bavorskou inženýrskou komorou STAVBA, která byla vůbec první mezinárodní smlouvou o spolupráci nejen pro ČKAIT a ČSSI, ale i pro Bay IK. Na fotografii zleva Ing. Václav Mach, Prof. Dr.-Ing. Karl Kling a Ing. Miloslav Pavlík, CSc.
Setkání zástupců inženýrských komor zemí V4 v Olomouci (1995)