Paneláci

Ohlédnutí za výstavou Bydliště: panelové sídliště; Plány, realizace, bydlení 1945–1989 uspořádanou Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze od 25. ledna do 22. července 2018 v rámci projektu www.panelaci.cz.

Prohlížel jsem si expozici a vzpomínal na léta v Projektovém ústavu hlavního města Prahy, na své působení hlavního inženýra technické infrastruktury na Černém Mostě II a částech Jihozápadního města. K tomu nám sebrali dům na Žižkově a nahnali nás na Jižní Město. Dá se říci, že sídlištní výstavba mi byla osudová.

V Čechách vznikaly moderní koncepce sídlišť

V současné době je s novou vlnou mladých architektů zatracována rozmělněnost sídlištní zástavby. Naopak mnohými obyvateli je vnímána jako klidná a pohodová oblast. Prý za všechen urbanizmus může Athénská charta. Ta svazovala invenci architektů. Ale to vůbec není pravda. Ivo Oberstein již na konci šedesátých let vytvářel při Útvaru hlavního architekta moderní koncepci Jihozápadního města, stejně tak architekti Jiří Lasovský, Jan Zelený, Víťa Rothbauerová při tvorbě Jižního Města. Vždy ve spolupráci s inženýry Řihoškem, Thomasovou, Sklenářem a dalšími. Odbočím, při mé návštěvě hlavního města Brazílie – Brasilie – jsme přišli na jeden obytný okrsek a jedna z dam pronesla: „Jé, tady to vypadá jako u nás na sídlišti Vltava.“ Ono sídliště je v Českých Budějovicích.

Vše, co nebylo ve standardech, muselo být z projektu odstraněno

Komplexní bytová výstavba podléhala mnoha omezením. Bylo sledováno, a to velmi důsledně, dodržení technicko-ekonomických ukazatelů, zejména ukazatele nákladů komplexní bytové výstavby. K tomu byla vydána tehdejším Ministerstvem výstavby a techniky závazná soustava Technicko-hospodářských ukazatelů KBV. Jak jsme se vždy těšili na jednání s panem architektem Blažkem, který řídil expertní posouzení. Začínali jsme ráno v devět, končili mnohdy večer též kolem deváté. Nevím, zda jsem měl štěstí nebo smůlu, ale byl jsem přítomen mnohým coby HIP technické infrastruktury. Vše, co nebylo ve standardech, muselo být z projektu odstraněno. A pokud se chtělo dát něco navíc, bylo to strašně dlouho projednáváno. Stál jsem na červenou a díval se na jednu takovou změnu, dřevěný prvek na fasádě. Pamatuji, jak se změna řešila na úrovni generálního ředitele. A dnes je to ošklivé, zanedbané. S architektem Vajzrem jsme začali územní studií Černého Mostu II. Jedním z ukazatelů byl počet obyvatel na hektar. Začátek byl 270 ob./ha. Na konci, na stejné ploše, bylo po expertíze dosaženo 450 ob./ha. Trochu se musím usmívat, když je v dnešní době neustále zdůrazňována malá hustota zastavěnosti Prahy.

Parkování na sídlištích

Velkým problémem na sídlištích je parkování rezidentů. Bodejť ne, v THU bylo uvedeno, že odstavné plochy pro motorová vozidla (zahrnují odstavná stání a garážování všech forem) odpovídají stupni motorizace 1:3,5 (v Praze 1:3); prognóza nepočítala se skokovým růstem po roce 1989. Na druhou stranu se uvažovalo, že soukromá auta budou parkovat v hromadných garážích, které si ovšem musí majitelé aut zaplatit sami. Byly k tomu vyčleněny plochy na okraji bytové zástavby, které ovšem byly následně vráceny původním majitelům. Dnes jsou např. na Velké Ohradě postaveny další bytové domy, neboť restituenti pozemky rychle prodali. Současné Pražské stavební předpisy jsou benevolentní, developeři jsou rádi.

Chyby a poruchy byly na denním pořádku

Mnohdy slyším od starších lidí výtky k dnešnímu stavění, jako by chtěli říci, že dříve to bylo lepší. Nebylo. Proč vznikla montáž domů? Nebyli kvalifikovaní řemeslníci, a tak se při úkolu postavit tisíce bytů muselo zvolit jednoduché řešení. Při rychlosti a šlendriánství, nekvalitních materiálech se zejména v infrastruktuře stávalo, že byly časté poruchy. A tak vznikly kolektory. Sice zatížily každý byt o 90 tisíc Kčs, ale vše se již odehrávalo v podzemí. A dnes možná trochu více ovlivňují dostavbu svou polohou, ale mohou se doplňovat o další media, zejména pro smart city. Je zcela jasné, že by někdo ze soukromých stavebníků větších územních celků těžko stavěl ještě kolektory. Nemusí, kvalita materiálů inženýrských sítí je zcela jiná. Když si vzpomenu na svá léta v pozici mistra, kdy jsem dostal na stavbu kameninové potrubí, správně jsem ho měl okamžitě vrátit, neboť nemělo požadované parametry, ale nevracelo se, nebylo by z čeho stavět kanalizaci. Tak se potrubí obetonovalo a bylo to.

Hlava pátá – umělecká díla

Takovým hitem byla hlava pátá souhrnného rozpočtu stavby – umělecká díla. Každá stavba měla preliminovanou částku pro umělecká díla, hlavní architekt stavby byl najednou kamarád pro výtvarníky, ale před tím zasedla umělecká komise, a ta určila motto. Vzpomínám, jak na Černém Mostě, který byl prezentován jako bydlení pro pracovníky ČKD, byla mottem dělnická třída. Pak se objevil článek ve Večerní Praze, kdy si jeden čtenář stěžoval na instalovanou sochu, že vypadá jako opilec, a on to byl člověk, co přepravoval těžký prvek.

Řešení úkrytů před imperialisty

Nekonečný strach z imperialistů vyvolával požadavek na úkryt obyvatel. V dosahu pražského metra to bylo vyřešeno, ale právě ČM II měl být obsloužen tramvají, museli jsme navrhnout podzemní kryty. Nastala doba, kdy se začalo přemýšlet i o víceúčelovém využití, bylo rozhodnuto, budou tam garáže. Dnes si lze asi těžko představit, že v tehdejší cenové relaci vyšlo jedno stání asi na 450 000 Kč; byt v panelové soustavě byl podle THU za 177 880 Kč. Bytová výstavba zahrnovala bydlení, občanskou vybavenost a technickou infrastrukturu. Občanská vybavenost představovala školky, školy, občas prodejny – těch bylo vždy málo a zase je měl stavět jiný rezort.

Pozitivum je vysázená zeleň. Mnohdy se divím, jak v takovém prostředí stepní pouště vyrostlo tolik stromů. Dokonce přebytky zeminy a možná i jiného skrytého odpadu ve valech jsou překryty keři a stromy. Dnes již nikdo nepozná, proč tomu tak je.

Mnohé sídlištní scény jsou již minulostí

V posledních dvaceti letech jsem se podílel na revitalizaci sídlišť. Debaty s obyvateli málokdy vynesly něco smysluplného. Mladí architekti, dnes již v 3D zobrazení, předvedou na banerech úžasné vize, ale moc jsem toho neviděl v reálném pojetí. Určitě lze doplňovat zástavbu, jako se tomu děje na JZM, přeměňují se obchody na současné potřeby.

Vrátím se na začátek, tedy k výstavě v muzeu. Pochopitelně, že expozice se ve svém libretu nevěnuje technickým souvislostem, naopak záběr přes reálie života v bytech nebo exteriérech sídlišť je ztvárněn zajímavě a poutavě. Film Panelstory, vytvořený pod režií Věry Chytilové, byl velmi depresivní a nesměl být promítán v centru, ale na kraji Prahy. Sám jsem jel z Jižního Města až na Ořechovku. Film velmi popisný a mnohé scény osobně zažité jsou již minulostí. Obchody, bazén, vše je dostavěno.

Sídliště mají různorodé sociální složení obyvatel

Jedno je jisté, sídliště jsou tady. Nápady na zbourání, výroky typu „lidé přece nebudou bydlet ve slepičárnách“ jsou pryč. Výhodou sídlišť je, že většinou nemají monotónní sociální složení uživatelů bytů. I když výjimky jsou vždy. Za více než šedesát let od zahájení panelové výstavby lze rozeznat nejenom typy, ale i čas, ve kterém byly stavěny. Padesátá léta byla ještě pod dohledem stavitelů, kteří zažili první republiku, sídliště jako Ďáblice zažila víceméně otevřenou ruku Páně ve financování ve vzedmuté době šedesátých let. Sedmdesátá a osmdesátá léta jsou poznamenána sovětskou okupací, normalizačním procesem, a tedy snahou postavit co nejvíce bytů, lidem zavřít pusu. Každá doba je jiná, i ve výstavbě. Ještě jedno vzpomenutí na ČM II. Dostali jsme úkol vytvořit prostor pro tramvaj, která by se napojila na konečnou v Hloubětíně u Lehovce. Vytvořil se pruh pro tramvajové těleso, vyrubala skála s ohledem na příznivou niveletu pro tramvaj. Dnes se asi mnozí diví, proč je ulice Ocelková tak široká. V době vysoké rozestavěnosti byl předvolební mítink, na který přijel soudruh Kapek a ten řekl: „Soudruzi dělníci z ČKD nebudou jezdit tramvají, sem pojede metro“. Stalo se. Dělníci v ČKD nepracují, metro B vozí zákazníky do soukromých obchodů a obyvatelé se nelogicky dopravují autobusy. A na východě, tam kde mělo být velké učňovské středisko, je vše prodáno, zašantročeno.

Nebudu končit pesimisticky, skutečně znám hodně lidí, kteří by nechtěli bydlet jinde než na sídlišti.

Výzva pamětníkům

Redakční rada Z+i vyzývá pamětníky z řad členů ČKAIT, kteří se podíleli na přípravě panelových sídlišť, navrhování, výrobě a montáži panelových domů v ČR, k sepsání svých vzpomínek a zkušeností s touto formou výstavby. Vzpomínky se stanou součástí archivního fondu ČKAIT a nejzajímavější vybere redakční rada k otištění.

Paneláci získaly cenu Magnesia Litera 2018 v kategorii Litera za naučnou literaturu

Ing. Pavel Křeček, předseda ČKAIT