Ministerstvo průmyslu a obchodu nemá na překladatele norem

MPO interně projednalo dotaz ČKAIT z 15. března 2017 s věcně příslušným útvarem a s Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví a již 30. března 2017 přišla velmi překvapivá odpověď, kterou zde uveřejňujeme:

České technické normy nejsou podle § 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb., obecně závazné. Uvedené ustanovení nicméně neznamená, že zvláštní právní úprava nemůže na technické normy odkazovat a že zvláštní právní úprava za určitých okolností nemůže technické normy „zezávaznit“. Smyslem je doporučit určitý ověřený postup, který byl již prověřen. Přesun podrobností technického charakteru z vlastních právních předpisů do technických norem, na něž tyto předpisy odkazují, je běžnou legislativní praxí v ČR i v jiných evropských zemích.

Indikativní odkaz = požadavek normy lze splnit i jinak

Odkazuje-li se při stanovení technických požadavků v právním předpisu na technickou normu, použije se přednostně indikativní odkaz. V tomto případě je třeba v právním předpisu výstižně definovat základní technické požadavky a zároveň uvést, že se považují za splněné, postupuje-li se ve shodě s určenou normou anebo její částí, definovanou v § 4a zákona o technických požadavcích na výrobky, která obsahuje podrobné technické požadavky. Shoda s určenou normou je jedním ze způsobů, jak prokázat splnění základních technických požadavků. Tyto požadavky mohou být splněny i jiným technickým řešením garantujícím stejnou nebo vyšší úroveň ochrany oprávněných zájmů.

Výlučný odkaz = požadavek normy je závazný

Není-li možné využít indikativního odkazu, odkáže se na technickou normu v právním předpisu formou výlučného odkazu, čímž se stane technická norma nebo její část pro účely právního předpisu závaznou a její používání se stane povinným. Technickou normu, na kterou se v právním předpisu odkazuje formou výlučného odkazu, je nutné jednoznačným způsobem identifikovat. Užití výlučného odkazu je nutné též odůvodnit v důvodové zprávě nebo v odůvodnění, a je též nutné, aby gestor právní úpravy text této technické normy bezplatně zpřístupnil.

Všeobecný odkaz = je na odbornících, aby požadavek vhodně použili

Vámi zmiňovaný odkaz nebo odkazy ve stavebním zákoně (nejedná se o odkaz nebo odkazy indikativní nebo výlučné) lze nazvat odkazem všeobecným. Všeobecný odkaz obecně, i když nevyhovuje čl. 45a legislativních pravidel vlády, nelze vnímat za rozporný s ústavním pořádkem v případě, že je tento odkaz vyložitelný z dotčeného ustanovení a z kontextu právního předpisu. Způsob odkazu i jeho konkrétní provedení je v odpovědnosti gestora příslušného právního předpisu. Většinou je využit proto, aby adresát právní normy věděl, že existují doporučení pro určité postupy v jednotlivých oblastech, které již byly řešeny a prověřeny a garantují stejnou nebo vyšší úroveň ochrany oprávněných zájmů. Protože pro určité oblasti je těchto postupů více, není je možné uvést v celém výčtu v právním předpise a je na odbornících v jednotlivých oblastech, aby tato odborná doporučení nalezli a využili anebo jinak prokázali, že dostatečně chrání zájmy v jednotlivých oblastech, ať už jde o bezpečnost, zdraví, technické vlastnosti apod.

Personální možnosti úřadu jsou limitem pro překlad všech přejímaných technických norem

Pokud jde o přejímání technických norem převzetím originálu bez překladu, je to jeden ze způsobů, jak evropské normě udělit status české technické normy. Tento způsob je uplatňován zejména u méně využívaných technických norem, protože personální možnosti Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví nedovolují zajistit překlad všech přejímaných technických norem.

Legislativní pravidla vlády pro užívání indikativního a výlučného odkazu na technickou normu – čl. 45a Odkaz na technickou normu

(1) Odkazuje-li se při stanovení technických požadavků v právním předpisu na českou technickou normu, jinou technickou normu nebo technický dokument mezinárodní, popřípadě zahraniční organizace nebo jiný technický dokument, který obsahuje podrobné technické požadavky (dále jen technická norma), použije se přednostně indikativní odkaz. V tomto případě je třeba v právním předpisu výstižně definovat základní technické požadavky a zároveň uvést, že se považují za splněné, postupuje-li se ve shodě s určenou normou nebo její částí, definovanou v § 4a zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, která obsahuje podrobné technické požadavky. Shoda s určenou normou je jedním ze způsobů, jak prokázat splnění základních technických požadavků. Určená norma v tomto případě konkretizuje obecný, souhrnný právní požadavek. Tyto požadavky mohou být splněny i jiným technickým řešením garantujícím stejnou nebo vyšší úroveň ochrany oprávněných zájmů.

(2) Není-li možné využít indikativního odkazu, odkáže se na technickou normu v právním předpisu formou výlučného odkazu a tato skutečnost se odůvodní v důvodové zprávě (odůvodnění). Tímto se stane technická norma nebo její část pro účely právního předpisu závaznou a její používání se stane povinným. Zároveň se stanoví způsob, jakým bude odkazovaná technická norma zpřístupněna veřejnosti. Technickou normu, na kterou se v právním předpisu odkazuje formou výlučného odkazu, je nutné jednoznačným způsobem identifikovat, a to normativním odkazem – uvedením označení, data vydání a úplného názvu technické normy v textu právního předpisu.