Projektant, nebo překladatel?

Anglická verze technické normy s národní titulní stranou je stále častějším jevem. Česká republika sice přejímá evropské technické normy, ale nemá personální možnosti na zajištění jejich překladu. Zdá se, že státu nevadí, že individuální překlad uživatelů se může lišit od významu zamýšleného v originále!
Jak poznat, které normy jsou závazné a které nikoliv? Již v časopise Z+i 5/2015 Legislativní komise ČKAIT zveřejnila k dané problematice rozsáhlý orientační materiál. Při uplatňování právních předpisů v praxi investiční výstavby, zejména při navrhování a realizaci staveb, se s odkazy na normy naše autorizované osoby běžně setkávají. Členové Komory zasílají k tomuto tématu i nadále řadu doplňujících dotazů.

ČKAIT se proto obrátila na legislativní odbor Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), které má v kompetenci oblast technické normalizace. V dopise z 15. března 2017 požádala o stanovisko k otázce postavení českých technických norem (ČSN) ve vztahu k právním předpisům, které se na ně odkazují. ČKAIT také upozornila na nový problém, kterým je velké množství vydávání převzatých technických norem v anglickém originále. To si má každý projektant a úředník překládat potřebné normy a hledat odpovídající technický výraz? A ten, kdo nemá dostatečné znalosti angličtiny, nemůže již projektovat? Přebírání evropských norem bez překladu je navíc v rozporu s českým správním řádem, neboť pro posouzení, projednání a realizaci stavebního záměru nebudou k dispozici potřebné normy v českém jazyce.

Ústavní a Nejvyšší soud ČR se liší v pohledu na nezávaz­nost norem

Postavení ČSN podle zákona č.  22/1997 Sb., o technických požadavcích na výstavbu je dobrovolné/nezávazné, avšak v řadě právních předpisů se setkáváme s odkazy, kde naplnění právního požadavku je vázáno na splnění požadavků konkrétní technické normy. Povinnost postupovat při určité činnosti v souladu s ČSN vzniká především na základě ustanovení právního předpisu, který vymezí vztah k dodržování souvisejících ČSN. Ve smyslu usnesení vlády ČR č. 895/2002, o zajištění přípravy, přijímání a uplatňování technických předpisů a technických norem ve vztahu k zamezení neopodstatněným technickým překážkám mezinárodního obchodu, se v právních předpisech vyskytují různé formy odkazů na normy. Jedná se zejména o odkazy výlučné, indikativní a všeobecné. Otázce odkazů na normy se mj. podrobně věnoval i Ústavní soud ve svém nálezu z 26. května 2009 a stejně tak Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku z 28. května 2015 zn. 1 As 162/2014-63, avšak ve svém názoru na závaznost norem nejsou v úplné shodě.

Co s všeobecným odkazem na normy ve stavebním zákoně a dalších?

Podle názoru ČKAIT, který se opírá o stanovený vztah konkrétního právního předpisu a normy, vzniká v případě výlučného odkazu povinnost pro povinný subjekt postupovat podle normy – jedná se tak o závazný požadavek.

V případě indikativního odkazu je postup podle normy jen jednou z možností splnění právního požadavku. Předpis současně stanoví podmínku o průkazu splnění stejně kvalitní úrovně ochrany veřejných zájmů ve smyslu stanovených požadavků.

Obtížně aplikovatelný z hlediska závaznosti je odkaz všeobecný. Ten zahrnuje normy, které se k danému předmětu vztahují, aniž by je příslušný předpis určoval individuálně. V tomto případě není zřejmé, zda jsou v daném případě závazné, v jakém rozsahu, či nikoliv. (Tento odkaz užívá např. stavební zákon, zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a další.)

V souvislosti s uplatňováním norem je dále třeba doplnit, že normy konkretizují technické požadavky obsažené v souboru předpisů provádějících pojem stavebního zákona obecné požadavky na výstavbu. Tyto předpisy, včetně odkazů na normy, patří k základním dokumentům při posuzování projektové dokumentace a dosažení požadované úrovně bezpečnostních a zdravotních požadavků a dalších požadavků veřejného zájmu jak pro státní, tak pro soukromou sféru působící v oblasti přípravy, realizace a užívání staveb. V této souvislosti upozorňuji na nesoulad, pokud jde o přejímání evropských nebo mezinárodních norem do naší národní normalizační soustavy.

Vyšší frekvence přebíraných norem bez překladu

V současné době lze zaznamenat, že zahraniční normy se s větší frekvencí přejímají převzetím originálu bez překladu, tedy že se vydávají anglické verze normy s národní titulní stranou, národní předmluvou a přetiskem anglické verze. Přitom podle § 16 správního řádu je pro účely úředního styku stanoven český nebo slovenský jazyk. V takovém případě se jedná o zřejmý rozpor se správním řádem, neboť pro posouzení, projednání a realizaci stavebního záměru nebudou k dispozici potřebné dokumenty/normy v českém nebo slovenském jazyce.

V praxi při navrhování a realizaci staveb často dochází k nejasnostem v případech odkazů na normy a povinnosti podle nich postupovat. Svědčí o tom frekventované dotazy autorizovaných osob působících ve výstavbě, které se týkají postavení a „zezávazňování“ norem pro konkrétní stanovený vztah.

Na doporučení Legislativní komise ČKAIT se proto předseda Ing. Pavel Křeček obrátil na MPO se žádostí o vyjádření/stanovisko k výše uvedené problematice. Jde o problematiku „závaznosti“, resp. stanovení povinnosti naplnit právní požadavek konkrétní normou. Dotaz je směřován ke všem ČSN, které jsou zastoupeny v národní normalizační soustavě pro oblast výstavby, tzn. národním normám, převzatým evropským nebo mezinárodním normám, eurokódům, harmonizovaným ČSN, včetně ČSN pro stavební výrobky.

Proč máme ÚNMZ?

Hlavním posláním Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) je zabezpečovat úkoly vyplývající ze zákonů České republiky upravujících technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví a úkoly v oblasti technických předpisů a norem uplatňovaných v rámci členství ČR v Evropské unii. Od roku 2009 zajišťuje úřad také tvorbu a vydávání českých technických norem.

ÚNMZ je organizační složkou státu v resortu Ministerstva průmyslu a obchodu. Působnost úřadu je stanovena zákonem č. 20/1993 Sb., o zabezpečení výkonu státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví, dále zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, zákonem č. 505/1990 Sb., o metrologii a dále vyplývá z příslušných usnesení vlády a mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána.

Autor příspěvku: Legislativní komise ČKAIT