Zásadní změny v účasti laické veřejnosti

Pozměňovací návrh novely zákona o ochraně přírody a krajiny omezil a velmi zúžil možnosti spolků chránit přírodu a krajinu. Veřejnost a účastníci řízení se mohou ke stavebnímu záměru vyjádřit jen jednou a jen v odůvodněných případech. To sice vyvolává kritiku veřejnosti, ale mohly by se tak omezit zbytečné obstrukce.

Bylo velkým překvapením, když se v rámci projednávání návrhu novely stavebního zákona velká část diskuse v Poslanecké sněmovně i v Senátu PČR soustředila na účast spolků v procesech vedených podle stavebního zákona.

Velký rozruch mezi odbornou i laickou veřejností pak následně vyvolal pozměňovací návrh, který novelizuje § 70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Tento pozměňovací návrh provedl zcela zásadní změnu v konstrukci účasti spolků podle tohoto zákona, která má velmi významný dopad do procesů vedených podle stavebního zákona.

Ochranu přírody má hájit dotčený orgán

Přijatá změna však neznamená, že by do budoucna nebyla zajištěna ochrana přírody a krajiny. Ochranu tohoto veřejného zájmu vždy hájí příslušný dotčený orgán, tj. orgán ochrany přírody a krajiny. Nic se nemění na vstupu tzv. dotčené veřejnosti do řízení podle stavebního zákona, kdy podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (zákon č. 100/2001 Sb.) může být v případě, že jde o záměr, který vyžadoval posouzení vlivů na životní prostředí (stavební úřad vede tzv. navazující řízení), účastníkem řízení dotčená veřejnost.

Veřejná versus neveřejná řízení podle stavebního zákona

Je třeba zdůraznit, že řízení vedená podle stavebního zákona jsou zásadně neveřejná, až na jednu výjimku stanovenou stavebním zákonem, kdy se rozhoduje o umístění záměru na území obce, která nemá územní plán. V těchto případech se může účastnit veřejnost a podávat své připomínky, ať již jde o záměr, který vyžadoval, či nevyžadoval posouzení vlivů na životní prostředí. V tomto případě musí stavební úřad vždy nařídit veřejné ústní jednání. Nicméně je zajištěna účast veřejnosti vždy v případě záměrů vyžadujících posouzení vlivů na životní prostředí, kdy musí být veřejnosti umožněno, aby podala k danému záměru v případě potřeby své připomínky v rámci navazujících řízení, především v rámci územního řízení nebo stavebního řízení.

Vliv na životní prostředí se může posoudit i v rámci společného řízení

Právní úprava navrhovaná novelou stavebního zákona se vrací, i když ve zcela novém pojetí, k formulaci, která byla ve stavebním zákonu zakotvena do 31. března 2015, a to v ustanovení § 91, které upravovalo proces posuzování vlivů na životní prostředí v rámci územního řízení. Zákonem č. 39/2015 Sb. bylo toto ustanovení vypuštěno, a to na základě striktního požadavku Evropské komise. Novela umožňuje provedení posouzení vlivů na životní prostředí v rámci územního řízení, nově i v rámci společného řízení. Cílem bylo nalézt efektivní postup integrace posuzování vlivů na životní prostředí do řízení podle stavebního zákona, směřující k maximálnímu zjednodušení a zefektivnění obou procesů, spojení shodných nebo podobných kroků do společného postupu. Podstatou celého procesu je, že závazné stanovisko příslušného posuzujícího úřadu (krajského úřadu, Ministerstva životního prostředí) nebude vydáváno v samostatném postupu před řízením u stavebního úřadu, ale v rámci řízení. Posuzující úřad (orgán EIA) bude i nadále příslušný k vedení procesu posuzování vlivů na životní prostředí, přičemž celá procesní úprava integrovaného postupu je založena na součinnosti stavebního úřadu s příslušným posuzujícím úřadem.

Novela respektuje požadavky směrnice EIA

Navržená úprava plně respektuje základní principy a požadavky směrnice EIA, především na zajištění účasti veřejnosti a zpřístupňování potřebných informací a podkladů, včetně úpravy přijaté poslední novelou zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (zákon č. 39/2015 Sb.).

Ačkoli původním cílem bylo provést transpozici směrnice 2014/52/EU, kterou byla revidována směrnice 2011/92/EU (tj. směrnice EIA), v rámci nyní předložené novely jsou řešeny pouze ty otázky, které souvisejí s novelou stavebního zákona. Transpozice revidované směrnice EIA je prováděna samostatnou novelou, ve které jsou obsaženy další úpravy reflektující snahu o zjednodušení a zkrácení procesu EIA, původně obsažené v předložené novele (na základě doporučení Legislativní rady vlády byly otázky, které bezprostředně nesouvisejí se zavedením integrovaného modelu, přesunuty do transpoziční novely).

Nová pravidla pro kácení dřevin mimo les

Novela zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, také mění formy povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les, kdy se rozhodnutí nahrazuje závazným stanoviskem orgánu ochrany přírody. Závazné stanovisko bude podkladem pro řízení a obsah závazného stanoviska bude povolující orgán (stavební úřad) povinen převzít do výrokové části rozhodnutí. Směrnice o stanovištích (92/43/EHS) předpokládá zajištění kompenzačních opatření až po prokázání naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu na projektu (a pokud není k dispozici žádné alternativní řešení). O kompenzačních opatřeních bude rozhodovat orgán ochrany přírody, který v tomto řízení zároveň posoudí převažující veřejný zájem. Uložení kompenzačních opatření bude důvodem pro stanovení odkladu vykonatelnosti rozhodnutí, kterým se záměr schvaluje (územní rozhodnutí, stavební povolení, společné povolení), a to ke dni vydání vyjádření orgánu ochrany přírody, kterým bude zajištění kompenzačních opatření potvrzeno.

Vazba na stavební zákon je uvedena v zákoně o posuzování vlivů na životní prostředí

Jde především o nový § 10 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, který upravuje vazbu na dva procesní postupy upravené ve stavebním zákoně, a to územní řízení s posouzením vlivů na životní prostředí (§ 94a až 94i) a společné řízení s posouzením vlivů na životní prostředí (§ 94q až 94z) tak, aby byly přesně specifikovány kroky a úkony stavebního úřadu podle stavebního zákona a posuzujícího úřadu podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Výhradním cílem novely je reflektovat změny stavebního zákona a vyřešit další otázky související s integrací.

Celý proces územního řízení / společného řízení s posouzením vlivů na životní prostředí je de facto rozdělen do dvou fází, kdy v první fázi mají všichni možnost podávat připomínky z hlediska vlivů na životní prostředí a ve druhé fázi je pak možnost vyjádřit se (účastníci námitky, veřejnost připomínky) k záměru z hlediska jeho umístění, případně umístění a povolení, pokud je proces posuzování vlivů na životní prostředí „prováděn“ v rámci společného řízení. Proces posouzení vlivů na životní prostředí je z hlediska ochrany životního prostředí i z hlediska možnosti vyjadřování širokou veřejností plně respektován.

Další významné změny v zákoně o posuzování vlivů na životní prostředí se dotýkají např. změny institutu posudku, který by měl sloužit především jako podklad pro závazné stanovisko příslušného úřadu, zajišťujícího odborné a objektivní oponentní posouzení dokumentace EIA, dále jde např. o změny veřejného projednání, které bude možno nařídit pouze v případě nestavebních záměrů (v případě stavebních záměrů lze nařídit veřejné ústní jednání podle stavebního zákona).

Urychlení dopravní, vodní a energetické infrastruktury

Změna zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení dopravní, vodní a energetické infrastruktury je vyvolána návrhem novely stavebního zákona (zavedení společného územního a stavebního řízení), přičemž je v zákoně č. 416/2009 Sb. upraven speciální postup (s odchylkami od úpravy ve stavebním zákoně) pro vydání společného povolení u vybraných staveb energetické infrastruktury s důrazem na postup při povolování projektů společného zájmu (strategických prioritních koridorů a zeměpisných oblastí energetické infrastruktury s transevropským/přeshraničním rozměrem) podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 ze 17. dubna 2013, kterým se stanoví hlavní směry transevropské sítě a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 1364/2006/ES a mění nařízení (ES) č. 713/2009 (ES) č. 714/2009 a (ES) č. 715/2009.