Vize o BIM a rozpočtování v ČR

Aspekty oceňování v souvislosti s rozvojem metody BIM je potřeba změnit tak, abychom v budoucnu byli schopni cenu stanovovat efektivně, s menší chybovostí a především abychom dokázali pro svůj prospěch maximálně využít nabízené moderní technologie.

V článku bude často úmyslně používán pojem oceňování, který podle mého názoru vystihuje obecně stanovování ceny projektu v jeho různých fázích lépe než pojem rozpočtování, jenž je z mého pohledu úzce spjat pouze s využíváním různých cenových soustav.

Jak to tedy s tím oceňováním BIM vlastně u nás je?

Buďme upřímní – skoro nijak (kromě několika málo úzce specializovaných firem, které ovládají jak navrhování, tak provádění staveb). Není to vůbec žádná výtka rozpočtářům, prostě pro to nejsou zatím vytvořeny základní podmínky. Aktuálně jsou progresivní rozpočtáři schopni sami si otevřít 3D model, podívat se v něm na technologické souvislosti, ručně si naměřit určité výměry nebo si sami zjistit potřebné informace, případně si občas něco vygenerovat do excelu. Přenos do rozpočtu se děje přepisováním, kontrola kompletnosti zpracování neexistuje, zjišťování dalších informací všude možně trvá celou věčnost (např. technická zpráva, 2D výkresy apod.). No a co se stane, když se 3D model (tedy návrh stavby) změní, není ani potřeba zmiňovat. Je to stále manuální práce od začátku až do konce. Datové přenosy neexistují, o standardizovaných procesech nemůže být ani řeč, takže BIM v této oblasti opravdu zatím nehledejme.

Nemám v povaze jen hořekovat nad tím, jak je všechno nanic. Mou reakcí je přiznat si a popsat, co je špatně, a hned ve druhém kroku si stanovit vizi a cíl, který posouvá danou oblast významně kupředu. A o tom bude další část tohoto článku, který je zaměřen na popis vize a dílčích cílů, ke kterým bychom podle mého názoru měli směřovat. V dalších dílech nastíníme detailněji možné scénáře, které povedou k naplnění úkolů. Pojďme si tedy chvíli povídat o té vizi.

Vize, jak se posunout kupředu

Loni na jedné konferenci se mě jedna slečna ptala: „Kdy už budete mít udělané to tlačítko na vytvoření rozpočtu z modelu?“ Roztomilá otázka, celkem bezelstná snaha zbavit se otravné ruční práce, kterou nikdo pořádně neocení, a navíc při ní hrozí velké riziko chybovosti. Zkusme se tedy zamyslet nad tím, co by to „kouzelné tlačítko“ mělo umět. Zanalyzovat 3D model, určit jednotlivé technologické etapy, v nich jednotlivé činnosti (práce, včetně pomocných), kvantifikovat jejich množství a do ceny promítnout jejich kvalitu (standard) a v neposlední řadě sestavit seznam specifikací včetně složených konstrukčních prvků. Není toho zrovna málo na jedno tlačítko, co říkáte? Dnes je to nepředstavitelné, ale kdo si před deseti lety dokázal představit, že potká ve městě auto, ve kterém bude „řidič“ napjatě sledovat finále Ligy mistrů a popíjet u toho čerstvou kávu? Nebo v budoucnu možná i něco ostřejšího. A vidíte, dnes je to realita. Autonomní řízení je tady a stává se jednoznačnou budoucností automobilového průmyslu. Proč? Protože se někteří vizionáři v Tesle a Googlu nenechali otrávit tím, že to „nejde“. Podobně velkou výzvou je vytvoření „umělé inteligence“ pro oceňování, která by na základě informací (nikoliv pocitů) provedla analýzu a ze své znalostní databáze navrhla řešení. To je vize, která bude realizovatelná v následujících dekádách, a z mého pohledu výzva pro nastupující generaci.

Co však pro to můžeme reálně začít dělat my?

Jakákoliv „umělá inteligence“ potřebuje v principu jen dvě věci – uspořádané informace a přesně stanovené dílčí algoritmy, tj. pravidla a postupy, jak s nimi pracovat. Tak jednoduché to je. Současné technologie raketově navyšují kapacity úložišť, přenosové rychlosti i výpočetní výkon, takže tato vize už není sci-fi jako před dvaceti lety, ale reálnou výzvou. Jak tedy začít pracovat na přípravě „kouzelného tlačítka“? Na začátku je důležité rozdělit si velkou výzvu na dvě fáze – nejdříve se v první fázi domluvit, naučit se uspořádat informace do digitální podoby a práci nad nimi nechat lidem. Následně pak v druhé fázi začít pracovat na postupném ulehčování práce a předávání jasných postupů z hlav lidí do znalostní databáze uložené v počítači.

Pojďme si nyní pojmenovat a nastínit cestu, jak by se v budoucnu proces oceňování mohl významně posunout vpřed. Oceňování stavebního projektu je velmi náročná a komplikovaná úloha sama o sobě, a to i při předpokladu, že máme všechny potřebné informace k dispozici, a dokonce i když jsou optimálně zorganizované na předem určených místech. Všichni víte, že každý stavební projekt je individuální a neopakovatelný ve svém celku. Lze samozřejmě najít velkou řadu dílčích částí, které mají svoje zákonitosti a pravidla naprosto přesně určené technologickými či montážními postupy, ale celý projekt je vždy individuální puzzle. Zkusme zůstat u této analogie a pokračujme v ní. Každá kostička puzzle musí být popsána datově, musí mít přesně definovaný tvar, aby bez problémů zapadla do jiné kostičky. Při představě algoritmizace (tedy „automatizace“) je nezbytné, aby každý proces byl jednoznačně a hlavně datově popsán, co je vlastně zač a jak ovlivňuje cenu. To dnes existuje jen v textových popisech některých dodavatelů technologií a ještě více v hlavách a představách rozpočtářů. Jediným v současnosti existujícím datovým podkladem jsou tři cenové soustavy, které spravují nezávisle tři různé subjekty, ovšem každý po svém. Tyto soustavy jsou odvozeny od metodiky, jež vznikla před více než čtyřiceti lety a byla poplatná dost jinému způsobu „podnikání“. V posledních desetiletích se toto transformovalo do snahy poskytnout investorovi rámcovou představu o ceně za jednotlivé stavební práce. Opakuji termín: rámcovou, nikoliv přesnou nebo dokonce individualizovanou. Položky jsou z logiky věci (a jinak to při tomto záměru a rozsahu stavebních prací ani nejde) zprůměrované, zobecněné, nikdy nemohou pokrýt specifické práce a procesy apod. To, že tato data dnes běžně přebírají stavební firmy a tváří se, že takto práce skutečně provádějí, je zcela mimo reálný život.

Jak z toho ven?

Proč to takto děláme? Jak se z toho postupně dostat? A jak to všechno směřovat, aby to v budoucnu bylo využitelné tím jedním „kouzelným tlačítkem“? Jednoduché otázky, ale velmi složité odpovědi. Prvním a naprosto zásadním krokem je otevřeně si přiznat, že se současný stav musí začít postupně měnit! Přestat se tvářit, že takto je to správně. To, že nevím detailně, jak procesy změnit, neznamená, že radši nebudu dělat nic. Nestačí tvářit se, že to podle toho dělám, bokem na to nadávat a dělat si to jinak – po svém. Proč? Není smysluplnější dávat dohromady společně nápady, inspirace ze zahraničí a postupně začít společně budovat celý proces oceňování tak, aby odpovídal 21. století a byl pro BIM, tedy Building Information Management, partnerem a mohl se opravdu honosit označením 5D? Cílem není direktivně preferovat jedno z existujících řešení, ale konsensuálně hledat společné nové řešení, přičemž BIM je klíčová aktivita, která tuto výzvu zastřešuje.
Jasnou snahou BIM je digitalizovat informace (což není pdf soubor ani excelová tabulka) a zpřístupnit je standardním způsobem všem ostatním účastníkům projektu. Z mého pohledu je toto naším prvotním krokem. Začít pojmenovávat a hledat řešení a standardy, jak data sbírat, organizovat, označovat, ukládat a řízeně měnit. Vraťme se však zpět ke konkrétnějším aspektům oceňování.

Veškerá data pro rozpočtáře na jednom místě

Odpovězte si ve světle předešlého na jednoduché otázky: Kde dnes bere informace rozpočtář pro oceňování? Dá se to popsat pravidly? Je to na každém projektu stejné? Odpovědi jsou zřejmé – informace jsou všude možně, plno z nich si musí do(vy)myslet rozpočtář sám, pokaždé je to jinak… Takže nic pro „umělou inteligenci“.

Velmi důležitou součástí informací o stavbě je 3D model. Často je z mého pohledu mylně označován jako model BIM. Modelem BIM vnímám všechny informace o stavbě, tedy i komunikaci mezi účastníky projektu, doplňkovou dokumentaci (např. povolování, schvalování, předávání), expertní data (cost management, time management, facility management apod.). Z výše uvedeného je zřejmé, že všechny tyto informace do 3D modelu nelze vložit, ale určitě lze celou řadu z nich na data uvnitř 3D modelu ve velké většině navázat. To je také první reálná výzva pro oblast oceňování. Začít datově začleňovat 3D model do práce rozpočtáře jako jediný podklad pro svou práci.

Jak tedy na to?

Základem jsou negrafické údaje uložené uvnitř 3D modelu. Každý prvek (výrobek či konstrukce) 3D modelu může mít libovolný počet vlastností, které ho mají charakterizovat. A to jak co do rozměrů (výška, šířka, hloubka, plocha, objem apod.), tak i do technické specifikace. Tyto údaje jsou zdrojem pro všechny účastníky projektu – tedy i pro rozpočtáře. Jenže jak dosáhnout toho, aby v projektu byly komplexní údaje a navíc vždy na stejném místě? Odpověď už asi tušíte – musí existovat standard. Technický již existuje mezinárodně (formát IFC víceméně respektovaný všemi producenty CAD software), obsahový standard však neexistuje. Práce na tomto standardu jsou v plném proudu ve všech zemích, které jsou lídry BIMu v Evropě. Standardy musí být národní, neboť podléhají lokálním normám i dalším právním předpisům, které upravují různé povinnosti jednotlivých účastníků projektu.

V dalším kroku bude nutné začít pracovat i na postupné změně léty zakořeněné metodiky kalkulace jednotkové ceny za jednotlivé prvky a vůbec na nové definici jednotlivých položek uváděných v soupisu prováděných prací. Toto téma je velmi, ale velmi citlivé, necháme si je proto na samostatný článek.

BIM v České republice se stává skutečností

V současné době se téma BIM, tak jak je stále více a více mediálně prezentované, stává předmětem zájmu velkého množství progresivních firem, různých zájmových a profesních organizací. Bohužel však bez větší koordinace a konceptu, neboť počet odborníků, kteří skutečně mají zkušenosti a znalosti, je velmi omezený. Proto je klíčové je sdružit do jednoho celku, a nikoliv je tříštit mezi jednotlivé zájmové skupiny. Tento princip má v sobě zakotven i připravená Koncepce zavádění metody BIM v ČR, která je v současné době předložena Ministerstvem průmyslu a obchodu do schvalovacího procesu ve vládě. Koncepce zahrnuje jako jeden ze svých stěžejních úkolů právě vytvoření jednoho místa, které bude celý proces koordinovat, a především bude mít zodpovědnost za realizaci koncepce. Tím místem je samostatná sekce v nově vytvořené České agentuře pro standardizaci, jež bude celý složitý proces řídit a bude koncentrovat do svých pracovních skupin aktivní odborníky z řad soukromého sektoru, vysokých škol i státních organizací. S oblastí oceňování se zde počítá jako s jedním ze stěžejních pilířů rozvoje metody BIM.

Do doby, než tato organizace začne plnit svoje poslání, je k dispozici platforma spolku Odborná rada pro BIM (CzBIM), která sdružuje velmi zajímavou skupinu odborníků z různých společností i profesí. Konkrétními aktivitami CzBIM pro oblast rozpočtování je již zmíněný Standard pro popis negrafických dat 3D modelu a druhou aktivitou, která je však teprve na začátku, je iniciace jednání softwarových firem pro vytvoření otevřeného společného formátu pro přenos dat soupisu provedených prací (rozpočtů) v rámci výběrových řízení. Dosažení dohody v této oblasti a její důsledná aplikace do praxe by významným způsobem zvýšila efektivitu a naopak dramaticky snížila chybovost v rámci předávání dat mezi zadavatelem a potenciálními uchazeči. Pevně věřím, že zvítězí zdravý rozum a zodpovědnost a k této dohodě brzy dojde. Vše by se mělo rozhodnout během podzimu 2017.

Jak se zdá, letošní podzim bude z pohledu BIM velmi zlomový. Byla schválena vládní Koncepce zavádění metody BIM v ČR, měla by být zveřejněna první část Standardu pro popis negrafických dat 3D modelu a pokud by tyto počiny doplnila dohoda o otevřeném rozpočtovém formátu, bylo by to více než pěkné. Ve světle těchto aktivit hledím na rok 2018 jako na velmi zajímavý z hlediska dalšího rozvoje využívání metody BIM v reálné praxi rozpočtáře.

Nové administrativní a vývojové centrum firmy ERA Pardubice. „Finanční předpoklad byl 150 mil. Kč, ale v průběhu stavby investor zvýšil požadavky na standard i bezpečnostní opatření, která jsou pro společnost klíčová. Cena se proto vyšplhala na 250 mil. Kč. Časový předpoklad se dodržel, stavba byla dokončena v kratší době, než se původně plánovalo. Stavba byla projektována v BIM, investor dokonce předpokládá, že stavební dokumentaci BIM nechá nakrmit dalšími daty a využije ji pro správu a servis objektu,“ uvádí architekt Jiří Bíza, jeden z autorů návrhu řešení. (Foto: Peter Fabo)