Úvodník

Ing. Pavel Křeček
předseda ČKAIT

Na začátek úvodníku trochu čísel. Tento úvodník je mým třicátým sedmým, který jsem poslal redakci Z+i ČKAIT. Mám za sebou více než sto deset valných hromad, tedy mnoho řízků, bramborových salátů, ale i kachen, steaků, chlebíčků či jitrnic. Až sám se divím, že mám pořád v kondici žlučník, ale to je pro mne podružné. Důležité a přínosné na nich je setkávání s mnoha kolegy. Již několikráte jsem se zmínil o rozpravách s profesorem Zdeňkem Šmerdou a inženýrem Mirkem Loutockým. Na letošním obědě před Valnou hromadou ČKAIT jsme za hodinu a půl probrali vše možné. Zdeněk přidal něco ze svého anglického pobytu s pointami typickými pro anglický humor. Mám rád povídky Roalda Dahla, jež mívají podobný smysl pro nečekaný závěr. O jedno Zdeňkovo vyprávění se s vámi podělím: Byl oběd, na němž se podávala ryba. Slečně, která seděla s námi u stolu, spadla na zem. Zvedla ji ze země a dala zpět na talíř. Gentleman sedící naproti ní řekl: „Jistě jste použila ten správný příbor.“

Mirek přišel s úžasnou zprávou, že se Brno konečně vyváže z područí Prahy. Brněnský primátor začal jednat o propojení Brna s Vídní a Bratislavou superrychlým spojením hyperloopem. Otázal jsem se, z kterého se bude jezdit nádraží. Občas se takto špičkujeme. (Fóry o Pražákovi „chlemtajícím“ z kašny na Zelňáku jsou již dávno překonané.)

Nyní se však musím vrátit k serióznějšímu psaní, vždyť jsme váženou společností a nechci dostávat spršku e-mailů o znevažování naší profese. Budeme mít za sebou dvacet pět let od vzniku naší Komory. Již několikrát byl změněn autorizační zákon a poslední verze platí od ledna tohoto roku. Nepovedlo se nám opět přesvědčit poslance, aby komory měly znovu právo vydávat ceníky. Paní ministryni oslovil senátor Miloš Vystrčil, aby Ministerstvo pro místní rozvoj samo vytvořilo podklad pro oceňování projektových služeb. Stalo se tak na náš popud, jsme připraveni pomoci.

Účastnili jsme se semináře k novele stavebního zákona (SZ) v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Kromě několika plamenných výstupů nic nového. Musel jsem paní Šlechtové vysvětlit, že neexistuje jenom komora architektů, i když mám pochopení pro to, jak je obtížné vyslovit celý název naší organizace ČKAIT při dotazech novinářů. Slíbila, že když bude mít čas, přijde na naše komorové shromáždění delegátů. Projednávaná novela SZ má cca 270 pozměňovacích návrhů. Co pak bude výsledným produktem? Jisté je, že nepovede k urychlení stavebních řízení, jak bylo požadováno před dvěma lety.

Ještě nemáme za sebou ani druhé čtení ve sněmovně a již je tady – alespoň verbálně – příprava zcela nového zákona o povolování staveb. Jsem přesvědčen o tom, že má daleko k tomu, aby tento zákon spatřil v nejbližších letech světlo světa. Paní ministryně prohlásila, že stavebník si podá podle tohoto moderního zákona žádost na stavební úřad a v určené době si odnese příslušné rozhodnutí. Vše vyřídí úředníci. (A pak že není veselo.)

Vrátím se k letošním valným hromadám. Již dopředu tuším, jaký průběh bude v jednotlivých městech mít, a málokdy se mýlím. Letos se objevily otázky k činnosti hostujících osob, konkrétně k tomu, proč je Komora tak tolerantní při vydávání jejich osvědčení. Není tomu tak. Hostující osoba dokonce bude muset prokazovat znalosti právních předpisů v češtině. Dohodli jsme se na zveřejnění podrobností v tomto čísle Z+i ČKAIT. Většina zákonných opatření se totiž nedělá pro slušné, korektní osoby, ale téměř vždy proti vychytrálkům a darebákům. Na druhou stranu jsme členy společnosti, a já jsem přesvědčen o tom, že je slušná, když to porovnám s předchozími více než sedmdesáti lety. Neznamená, že si musíme „sednout na zadek“ před každým předpisem z ,,Bruselu“. Je jenom na vládě a europoslancích, aby více jednali a naslouchali odborným připomínkám.

Myslím, že větší složitosti si vytváříme sami doma. Nejvyšší kontrolní úřad ve svém stanovisku uvedl, že daňový systém v ČR je příliš složitý a náklady na plněné daňových povinností vysoké. Jeden by si mohl myslet, že „šéf trezoru“ se bude snažit, aby bylo vše jednoduché, aby při řízení firmy bylo dost času na zlepšování prostředí, vzdělávání či inovace. Nevím, jak jsme na tom vy, ale já to vidím obráceně. Jedna daň (je jedno, zda 10%, nebo 15%) by možná přinesla do kasy více než všechny spletité daně. Kolikrát jsme před volbami slyšeli sliby, že se vše zlepší a jistě je uslyšíme zase. Velká část vybraných peněz se pořád přerozděluje a mizí po cestě, těžko se přitom dopátrává, kde se ztratila.

Zaujal mne článek docenta Milana Vaška Definice architektury a její dodržování, proč mají stavby poruchy nebo dokonce padají (který lze nalézt v internetovém periodiku www.imaterialy.cz v sekci Poruchy, 1. díl byl zveřejněn 20. prosince 2016 a druhý díl 20. ledna 2017).

Co svět světem stojí, dalo by se naše stavitelské řemeslo převést do tří základních vlastností: firmitas, utilitas, venustas. Jinými slovy stavba musí být pevná neboli trvanlivá, užitečná a krásná. Dalo by se říci, že Marcus Vitrivius Pollio měl jasno již v prvém století před Kristem. A my? Hledáme. Existují zcela nové metody stavění, o jakých se mi ani nezdálo, ale ony tři artikuly platí vždy.

Chceme zlepšit informovanost autorizovaných osob. Je dobré, že takové osobnosti jako Pavel Čížek, Pavel Linhart či profesor Vítek a další se pokoušejí najít cestu ke zlepšení, v níž je budu vždy podporovat. Možná čekáte na mou reakci k havárii tělocvičny v České Třebové. Nebude žádná. Nic o ní nevím a počkám na výroky znalce. Vím jen to, že bylo ohromným štěstím, že účastníci turnaje byli všichni mladí a včas utekli. Takto vyvstanou pouze dohady o tom, co kdo zaplatí, a nebude to hned.

Zařekl jsem se, že vás nebudu otravovat Prahou, ale bohužel – místo abych si šel po nedělním obědě narovnat své „atletické“ tělo, vyslechl jsem v televizi hádanici tří primátorů Prahy. Přemýšlím, jaké podobné přirovnání by platilo o osmnácti a dvaceti bez dvou, ale všichni byli strašidelní. Kolik slov padlo o pražském veřejném prostoru! V této souvislosti, jeda tramvají 22 přes Malostranské náměstí, koukal jsem, cože se to na něm vylíhlo. Později jsem se dozvěděl, že tento ledový artefakt, kvádr o výšce 2 m, se jmenuje Procesuální instalace. Ještě že je letos klasická zima. Jak příznačné – sníh a led zmizí, obdobně jako v tom heslu Po nás potopa, což může být krédo pro vedení pražské radnice.

Při přípravě tohoto úvodníku jsem občas vyhlédl z okna. Na protějším domě po fasádě stoupal strakapoud nebo datel (nebylo přesně vidět, který ptačí druh to je, určitě to ale nebyl papoušek). Začal testovat omítku, kde by ji mohl začít ničit. Našel místo až pod balkonem, kde bydlí dcera. Volal jsem manželce, která zrovna byla u našich dětí na návštěvě, aby vyšla na balkon a datla vyhnala. Než jsem položil telefon, přiletěla straka a datla vyhnala ze svého regionu. Asi je pravda, že v Evropě ubývá ptáků. Bylo to drama.

Ve svém možná posledním úvodníku jsem zvolil i odlehčená témata. Konec konců dramatických událostí nám předkládají v hojné míře jiní.

Přeji vám klid a pohodu v roce sedmnáctém.
P.S.: Četl jsem humornou noticku. Psychologové z University Notre Dame (v americké Indianě) objevili, že projití dveřmi způsobí v mysli proces, který nazývají „ohraničení události“. Ten oddělí od sebe dvě skupiny myšlenek. Náš mozek uloží myšlenky, které jsme měli v jedné místnosti, a připraví nepopsanou stránku pro myšlenky v novém prostředí. Bože, to se mi ulevilo! Můžou za to dveře…