Úvodník prosinec 2018

Nic nelze obelhat, podzim je tady, letos však jako kdyby se nechal létem přelstít a dlouho ani o sobě nechce dát vědět. Na události byly měsíce září i říjen hodně bohaté. V nadsázce říkám, že bych potřeboval za sebe ještě dva klony. „Tak nemusíš být všude!“ Je to pravda. Přestože na mnoho akcí chodí další členové představenstva, stejně nestíhám.

Vrátil jsem se z Neapole, v Neapolském zálivu bylo krásně, ale též jsem viděl, jak by časem mohla vypadat Praha při uplatnění pražských stavebních předpisů. Bude mít možná ještě větší hustotu na hektar, než je v Neapoli. Developeři budou spokojeni, jenom si nejsem jist, zda budou spokojeni bydlící v oněch bytech s tmavými kouty.

Na druhou stranu, když vidím ceny za byt v Praze, jsem klidný – nemyslím totiž, že by se do ní přistěhovalo osm set tisíc lidí.

Rozeběhla se rekodifikace povolování staveb. Hospodářská komora ČR se toho chopila a my? Budeme se snažit ochránit jediný článek ve výstavbě, který je odpovědný – autorizovanou osobu. Všichni, kteří mají mnoho nápadů, jak zjednodušit povolování staveb, přehlížejí, že skutečně jedinou osobou, která je odpovědná od samého začátku až po dokončení stavby, je autorizovaná osoba. Jestli měl pan Dlouhý o nás prohlásit: „Oni jsou jenom na začátku, malým podílem,“ je vidět, že naprosto neví, v čem to stavitelství spočívá. Všichni vidí jenom „prachy“. Jsem již dost starý na to, abych všechny nápady na zjednodušení vnímal katastroficky. Pan doktor Hegenbart vypráví, jak se stavební zákon č. 50 z roku 1976, mimochodem na Slovensku stále používaný s mnoha úpravami, navrhoval dlouhých devět let. Když byl předložen do vlády, někdo namítl: „Ten je moc kapitalistický, viděla to Moskva?“ Přeloženou verzi odvezli do Moskvy, čtrnáct dní pochodili a vodky popili i bylo jim povoleno. Naše „samostatná“ vláda se poté rozhodla zákon schválit.

Vrátím se k naší činnosti. Na Fakultě stavební byla otevřena za účasti rektora a děkana Fakulty stavební ČVUT v Praze výstava ke stému výročí Republiky česko-slovenské. Výstava je to pěkná, vypovídající o umu českého i slovenského stavitelství. V anketě veřejnosti vyhrál Ještěd, což jsem i očekával. Již jsem několikráte říkal, že jest to stavba, kde forma i užití velkého souladu doznalo.

Byl jsem pozván na sympozium Green Way Day 2018, pořádané Společností pro techniku prostředí. Kolega Petlach umí, sympozium bylo velmi zajímavé a přednášky byly nabity novinkami. Vzhledem k tomu, že nejen prací živ je člověk, večer se ocenili předáním medailí, následně si zatančili, zkrátka byl to velmi příjemný večer v Autoklubu ČR. Při svém úvodním slově na zahájení sympozia jsem měl reminiscenci místa samého, neboť jsme na něm s profesorem Kabelem exprezidentu Klausovi kdysi vysvětlovali, že jeho název konference Nulová spotřeba budov – bruselský zázrak, nebo nesmysl, je zcela mylná. Nebyl tehdy rád, ale postřehl jsem, že Pavel Sedláček, známý to rocker, a pan Jakl byli spokojeni, jak to pan prezident tomu Bruselu nandal. Na sympoziu byla pro mne nová ještě jedna informace – firma Janka Radotín bude za čtyři roky moci oslavit stopadesáté výročí od svého založení panem Jankem. Žádná zkratka, ale jméno zakladatele se udrželo celou dobu, i když muselo projít vlastnickými změnami. Držím palce, ať mohou nadále pokračovat.

Nesmím zapomenout na první říjnový týden, ten byl slovy mého vnuka „hustý“. Vše začalo v pondělí večer 1. října ve Španělském sále. Naši Komoru oslovil Ing. Ivanov, zda bychom nechtěli ocenit patnáct významných osob starších šedesáti pěti let z našich řad. Najmenovali jsme je, já měl předat laureátům ocenění. Panoval tam dost velký zmatek, ale my byli pozváni, a tak se nesluší moc kritizovat. Jenom mne mrzelo, že někteří účastníci neprojevili dostatek pochopení a žili opět dojmem, že jsme odstrčeni a dominují architekti. Musím k tomu dodat, že ČKA vůbec nebyla oslovena.

Úterý 2. října, Mánes, večer opět plný architektů a mezi nimi běžela obrazovka se sty československými stavbami; film je zajímavý a myslím, že jej bude možné promítat na lednových valných hromadách.

Středa 3. října, Stavba roku v Betlémské kapli, skoro standardní, dlouhý program. Neustále hledáme – i my jako jeden z vypisovatelů – jak celou soutěž zatraktivnit, chceme totiž dostat vítěze krajských soutěží do hry. Zatím se nám moc nevede. Jednání s paní Vildumetzovou, předsedkyní Asociace krajů ČR, nikam nedospělo.

Poté přišel čtvrtek 4. října, byl jsem spolu s dalšími pozván německými inženýry na oslavy konané na Velvyslanectví Spolkové republiky Německo. Setkání bylo noblesní, hodně proslovů, pozdravení s prezidentem Durynské inženýrské komory. Nechybělo překvapení, jako například grilování 36 metrů dlouhé klobásy. Uznáte, že když jsem měl den poté, pátek, jen pro sebe, byl jsem rád.

V dalším týdnu se konalo v Ostravě jednání nad plánem Rady pro podporu rozvoje profese. Jindra Pater s ním měl hodně práce, ještě více paní Jarcovjáková. Škoda, že nebyl čas na rozsáhlejší debatu. Mám vůbec pocit, že je nutné zahájit intenzivnější diskusi se všemi členy, jak dostat více informací k jednotlivým AO. Komora vydává a připravuje velké množství výborných pomůcek, ale když se podívám na sledovanost, stále je pouze desetiprocentní. Trápí mne to a rád bych takovou debatu rozběhl. Možná, že by byl řešením i nápad vstoupit na sociální síť, jako je Twitter. Vidím, že moje generace, která nadále více využívá tištěného textu, se dostává do defenzivy, naopak mladší generace, která využívá digitálního výstupu, snad nemá čas; ještě horší by bylo, kdyby neměla zájem. Jsem zvědavý, jak to dopadne.

Ostravská oblast byla pořadatelem další akce, Setkání na hranici, opětovné poděkování patří paní ­Jarcovjákové i Svatopluku Bijokovi. Měl jsem tentokráte čas a byl jsem tomu rád, potkal jsem se s profesorem Benkem, předsedou Slovenské komory stavebních inženýrů, probrali jsme vzájemné uznávání autorizace školství a vzdělávání, Svatopluk Zídek otevřel otázku společného časopisu Stavebnictví.

V sobotu jsme navštívili Dolní Moravu, kde se nám dostalo od autorů Stezky v oblacích velmi zajímavé přednášky. Nakonec i počasí nám přálo a po ranní mlze se proklubalo ven sluníčko, Králický Sněžník se ukázal v plné parádě. Když jsme se vraceli domů, jeli jsme přes hráz přehrady Pastviny; byl to smutný pohled na téměř prázdnou nádrž, bohužel tomu není jinak ani na jiných nádržích.

Nastupující zastupitelstva s Piráty začínají razit jednoznačně digitalizaci státní správy. Nic proti tomu, ale když jsem slyšel, že provázanost jednotlivých softwarů je na velmi slabé úrovni, čeká je hodně práce. Vedle toho, jak roste životní úroveň a zároveň se prodlužuje věk, musí i digitálně neznalí nalézt přívětivé prostředí pro vyřizování žádostí na úřadech.

Chci se omluvit všem, kterých se dotklo v minulém úvodníku mé vyjádření o navyšování důchodů. Vůbec jsem neměl na mysli, že by senioři neměli mít důstojný život, i já patřím mezi seniory, jenom jsem chtěl upozornit na populismus této vlády. Kde na všechny sliby vezme peníze? Možná, že od solárních baronů anebo upraví penze důstojníků STB a bývalých funkcionářů KSČ. Zatím jenom zjistili, že na Ministerstvu financí není doklad o přehnaném odškodnění církvím, tedy také jednoho ze zdrojů peněz.

Nezdá se vám, že se pomalu z debat odstraňuje dialog, a že je ze strany vrcholných představitelů veden pouze dlouhý monolog? Bohužel ještě k tomu namířený pouze k určité skupině obyvatel. Když si přečtu Pan prezident navíc na závěr zmínil výbornou myšlenku, že největších zločinů se dopouští ti, co mluví spisovně (viz článek Ať celý svět ví, že je Bakala gauner, Zeman to řekl dobře, tvrdí ‚vyznamenaný‘ byznysmen Krúpa,

Lidovky.cz ze 17. října 2018), mám divný pocit. Mnozí umí cizí jazyky, ale česky ne. Však kam bychom došli, ještě chtít mluvit srozumitelnou spisovnou češtinou.

Dostal jsem pozvánku na setkání při číši vína na podporu vzniku Digitální technické mapy České republiky. Jsem jednoznačně pro vznik takového dokladu, jen jsem o podobných plánech slyšel již mnohokrát. V Praze se mělo již mnoho let elektronicky o něco žádat na jednom místě, nebo si na něj dojít, zdůrazňuji – na jednom ­místě – kde se získají relevantní podklady o technické infrastruktuře. Nadále se již elektronicky za poplatek oslovují jednotliví správci sítí. Pokud by tedy konečně platil záměr vytvořit systematickou a jednotnou správu geografických dat o umístění veškeré technické infrastruktury, budu všemi deseti pro! A pokud budou data poskytována veřejné správě, vlastníkům nemovitostí, projektantům a investorům, budu nadšen. Vždyť by to byla jedna z cest ke komplexnímu digitálnímu povolování staveb. Teď budu trochu škarohlíd: kdopak bude garantem za relevantnost těchto dat, komu dá vláda a parlament onoho Černého Petra? Kolik jen historek mezi námi koluje o vytyčení samotným správcem v terénu, zahájení výkopových prací a následném zjištění o zcela jiném umístění stavby. Snad bude vše jednodušší, jenom nesmíme veškerou zodpovědnost nechat pouze na nás, autorizovaných.

Závěrem ještě pár postřehů. Na aktivu městských inženýrů byla projednána metodická pomůcka s názvem Úloha městského inženýra ve struktuře samosprávy. Chceme podpořit vzájemnou spolupráci se Svazem měst a obcí ČR. Stejně tak bychom našim AO chtěli připravit podklad, jak spolupracovat se stavebními úřady, a také chceme vydat Praktického průvodce stavebního inženýra a technika právem a postavením samosprávy v České republice.

Byl dokončen návrh rozpočtu pro příští rok; představenstvo jej bude schvalovat na listopadovém jednání, aby mohl být předložen březnovému Shromáždění delegátů ČKAIT. Setkáme se s předsedy oblastí a před Vánocemi přijedou na poradu pracovnice oblastních kanceláří. Budou dvě tiskové konference, obě mají být zamyšlením nad údržbou mostních, ale i jiných konstrukcí. Nevím, zda jsme si „objednali“ před tiskovkou uzavření další pražské mostní konstrukce, téměř to tak vypadá. Ohlášené nové pražské zastupitelstvo jistě vše vyřeší. Jsem optimista, vždyť tady máme stále Karlův most. Na závěr skončím tentokrát trochu jinak, krátkou zprávou z tisku.

Bruselský prodavač při přepadení prodejny řekl zlodějům, ať si přijdou pro peníze až kolem půl sedmé, že bude v pokladně více peněz. Skutečně přišli, a tak je čekající policisté v civilu sebrali, i když nevěřili vlastním očím. A zase ten Brusel!