Úvodník

Ing. Pavel Křeček
předseda ČKAIT

Rád si prohlížím mapy staré, starší i ty nové na internetu. V dětství i mládí jsem většinou cestoval po nich prstem a vybavoval si, jak se tam v onom vzdáleném místě žije, jací jsou tam lidé. Přišla devadesátá léta a mohl jsem si plnit sny. Čím více jsem viděl, a pořád je to malý zlomek, tím více platí, že všude dobře, doma nejlíp a všude je chleba o dvou kůrkách.

Jel jsem poprvé na jednání malé V4 do Bachledówky v Polsku, především proto, abych předal medaili Zygmuntovi Rawickému k jeho sedmdesátinám. Cesta to byla dlouhá, zadal jsem do navigace souřadnice a již jsem se nemusel starat, prostě ta dáma, co je schovaná v mé skříňce, mi domlouvá, kdy a za jak dlouho mám co učinit. Ale také se umí zlobit, když si jedu podle sebe. To se mi stalo, jeda po Praze, vzadu seděl tehdy čtyřletý vnuk a najednou na asi dvacátou výtku oné dámy „otočte se“ zavelel „sklapni“.

Proč takový úvod? Snad proto, že jsem si vybavil, jak jen naše generace mohla cestovat, telefonovat, dopisovat si v době dřevní, kdy výpočetní středisko vybavené přístroji Minsk neumělo to co dnešní mobilní telefon.

Pamatuji, jak na generálním ředitelství rozhodli, že jedna stavba bude v režimu síťového grafu. My projektanti jsme připravili spoustu údajů, zpracování bylo zadáno firmě IPS (pro mladší dnešní Skanska). Bylo vytištěno mnoho metrů skládaného papíru, vše připraveno pro kontrolní dny a sledování. Jak říká známá hláška, že soudruzi z NDR něco nedomysleli, tak i u nás se zapomnělo na tak jednouché věci, jako že nebyl tu cement, tu jeřáb a co já vím. Kritická cesta byla v tichosti uložena do archivu a stavělo se, jak to šlo. Proto mne zlobí dnešní škarohlídství některých kolegů na současné stavby se zbytečným odvoláváním se do minulosti. Co mě osobně mrzí, jsou čím dál více parciální zájmy politiků. Ještě se vrátím k Polsku, co tam dokázali v silničním stavitelství, jim můžeme jenom závidět. Vytrpěli si své, zjistili, že cestou čínských „levných“ staveb cesta nevede, vzali to do svých rukou a kde jsou dnes a kde my.

Nacházíme se v předvolebním období, tedy období, kdy zase všichni budou myslet na naše blaho. Pak přijdou opět časy rozdělování trafik a než dojde na rozhodnutí, co by mělo být důležité, bude tady vládní krize. Nechci, aby se vrátila doba, kdy jeden tajemník věděl vše nejlépe a rozhodl. Nebylo by dobré, kdyby konečně byli vyslyšeni odborníci a jejich návrhy prostě realizovány? Končící vláda sice vydržela po celé období, ale co po ní zůstane dá asi dost přemýšlení. Nepovedený stavební zákon, něco dokončených kousků dálnic, podivně čerpaných dotací. Ale již dopředu slečna ministryně vyjde se super tezemi, jak stavět jednoduše a rychle, jiný politik přislíbí, že budeme z pražského Masarykova nádraží za dvacet minut v Brně, jenom pořád ještě v tom Brně se neví, na jakém nádraží. Další slíbí úžasné stromořadí uprostřed magistrály, jiný naplní soubor cyklostezek mířících do centra Prahy. Samé skvělé zítřky nás čekají.

A do toho přijde bomba – hlavní architekt České republiky. Hlavní architekt ČR by měl připravovat a koordinovat zadávání veřejných zakázek na státní úrovni tak, aby stát fungoval jako zodpovědný hospodář; hlavní architekt ČR by měl rovněž připravovat podklady pro (strategická) rozhodnutí, týkající se majetku státu (dohled na kvalitu státních investic do výstavby, dohled na náklady na údržbu objektů a pozemků státu, výběr zhotovitele podle kvality, ne podle nejnižší ceny). To je citace z tezí ČKA k volbám. K tomu snad ani nelze nic říci. Je vidět, že zastavit růst počtu úředníků nelze. Ano, to by se dalo uvést jako hlavní motto pro současnou vládu. Vláda vyluxovala desítky tisíc lidí, kteří dnes chybějí. Vždyť oněch třicet tisíc úředníků spotřebuje desítky miliard a teď čtu, že jim zase přidají, a kdyby po jednotkách procent, ne, po desítkách. Místo aby dali učitelům prostřednictvím ředitelů škol razantní navýšení platů. No dobře, tak zřídíme další úřad pro hranatá kola.

Vrátím se k realitě Komory. Mám možnost prohlédnout zlom časopisu Z+i ČKAIT a vidím, jak čím dál více informací směřuje k nám, což je dobře. Někdy se tam vloudí i drobná chybička, jako že minule vypadla čárka za 90 miliony v rozpočtu a hned jsme mohli hospodařit s 90 miliardami. Potom v nákresu laika vidí statik nesmyslnost kresby mostních konstrukcí, ale jinak dobrý. Konec konců kreslíř je laik a teď jsem četl, že Martinovi Rajnišovi zase nějaká lávka neodolala, a co lávka v Londýně od Normana Fostera. No prostě skica unese více než realita. Měl jsem štěstí, že jsem byl na exkurzi v Národním muzeu. Dostalo se nám kvalitních informací, podívali jsme se do míst, kam se návštěvník nedostane a odkud je vidět krásná Praha. Nebojte se, bylo přislíbeno, že se tam ještě podívají i další členové Komory.

Přijali jsme návštěvu z Rigy. O delegaci se postarali profesor Alois Materna a ředitel Radek Hnízdil, za což oběma děkuji.

Připravuje se v příštím roce mnoho akcí k výročí vzniku Československa. Bude dobré říci, co vše se postavilo. K tomu se chystá anketa o stavbu století. Stavitelské umění si zaslouží, aby veřejnost věděla, co vše se udělalo. Zrovna teď je vzpomínáno 75 let uvedení do provozu Podolského mostu, úžasného mostního umu. Mne fascinuje, jak si s primitivními – na dnešní dobu – technologickými postupy uměli poradit. Pravda, na skruže a bednění padlo několik hektarů lesa, ale dokázali jej postavit. Ne že bychom dnes neuměli, ale dlouhá příprava znehodnocuje celkový vjem v užití stavby. Pak novináři hned s radostí jim vlastní vybalí, jak se staví kousek něčeho desítky let. Ne, nestaví, ne, neprojektuje, ale ouředničí. Byl jsem se podívat na Korfu v Achilleionu v zámečku, kde investorem byla císařovna Sisi. Zaujalo mne, že zámeček byl včetně zahrad a interiéru předán do užívání za dva roky s minimem výkresů. Jenomže s trvalým dozorem stavitelů a s množstvím kvalitních řemeslníků, kterým nebylo nutné vysvětlovat, jak se ten umělý mramor dělá a podobně. Ještě jedno nečekalo tehdejší stavitele oproti dnešním po dokončení stavby – dlouhé dohadování za asistence advokátních kanceláří, zda to či ono bylo součástí smlouvy. Prostě jiná doba.

Vláda ČR schválila rozpočet na rok 2018. Investice zase potlačeny. Bude rozdána na podivné dotační programy spousta milionů bez potřebného efektu. Jedním z takových je pro mne dotační program na zachycení dešťových vod ze střech do „sudů“. To je ale v celkovém kontextu území téměř nepodstatné. Nutná jsou provázaná krajinná opatření v jednotlivém povodí. Letos se novinářům zalíbilo téma sucha. Ano, vím, na jižní Moravě mají letos velkou starost. Ale ne takovou, jako jsem viděl v zemích, kde je skutečně sucho. V kulturních zemích se od nepaměti snaží vláhový deficit řešit. Na Madeiře přivádějí ze severních oblastí levádami vodu do úrodných jižních oblastí. V čínské provincii Kuej-čou zasvětil starosta více než třicet let tomu, aby přivedl do své vesnice vodu. Přes skály v Ománu vedou kanály nazývané faladž k rozdělování vody. A u nás je spousta zavlažovacích systémů mimo provoz, větší vodní dílo je předmětem pokřiku a protestů, budeme vodu asi chytat do čepic. Vyřešeno.

Na závěr jeden klad před volbami – začnou se odstraňovat billboardy okolo dálnic… začnou? Praha si vydala předpisy i na ony reklamní poutače, nějak je vidím všude. Praha ovšem díky svým předpisům a úžasnému IPR bude zahušťovat rozbředlé území města. Takovou dostavbou má být piazzetta na rohu Pařížské a Bílkovy před hotelem InterContinental. Proč jenom jsem měl pravdu, když jsem říkal, že Pražské stavební předpisy jsou proti obyvatelům Prahy, ale zato příznivé pro velké developerské firmy.

Závěrem vám chci popřát klidný podzim v horkém volebním období. Mám jistý tip na jednoho našeho kolegu na 35. místě v Praze, ale na kandidátce strany, která pro Prahu moc neudělala, a kroužkovat se musí jenom na volebním lístku oné strany. Tak babo raď, vše je ve vašich rukou.

A úplně závěrem mám radost, nastěhoval se k nám na zahradu brhlík lesní.

P.S. Ještě k volbám – Šalebné sny (sliby) přeludem utěšují (Zachariáš).

Zahušťovat, zahušťovat… aneb nejlepší stavební parcela je jen kousek od pražského orloje