Úvodník červenec 2017

Vrátil jsem se z Brna, kde jsme měli dvoudenní jednání Představenstva ČKAIT. V pátek jsme vyřídili běžnou agendu a sobota dopoledne byla vyhrazena pro různé záležitosti. Po delší době bylo dobré, že jsme měli dostatek času, abychom se zabývali v širší debatě mnoha oblastmi, na které není na jednodenním jednání dost času. Mám na mysli vydávání časopisů, překrývání oborů, postavení techniků, statiků, vzdělávání a pomoc autorizovaným osobám. V pátek večer jsem měl strach, co budeme dělat, a nakonec jsme nestačili vše vyřídit ani do oběda. Podrobnosti jsou na webových stránkách a v tomto čísle Z+i ČKAIT.

Dnes je neděle. V rychlosti jsem si přečetl zprávy a mezi nimi rozhovor s poslancem ­Andrejem Babišem. Zase mu všichni ubližují. A představte si, že na Úřadu vlády se utratí za chlebíčky, řezané květiny a Fidorky (nebylo napsáno, zda bílé, nebo hnědé), 1,3 miliardy Kč, což zaplatíme my, daňoví poplatníci. Hrozné. Na Ministerstvu financí se pila jenom voda kohoutková, někdy s citronem. A přesto bude v rozpočtu v roce 2018 díra ve výši 50 miliard Kč. Ó ty Fidorky.

Vraceli jsme se domů v neděli a na dálnici se pracovalo. Dále čtu, že se za čtyři roky této vlády dosáhlo prvního stavebního povolení na dálnici D11 Hradec Králové – Smiřice. Pak že to nejde.

Od minulého vydání Z+i ČKAIT jsem měl mnoho jednání a mnoho pozvání na různá ­setkání – o některá se pokusím s vámi podělit.

Začnu příjemnějšími záležitostmi. Každoročně se potkáváme s čestnými členy Komory; letošní setkání jsem navrhl v centru DOX, soukromé galerii v pražských Holešovicích, kam občas zajdu a vždy v ní objevím něco zajímavého. Velmi mě zaujala vzducholoď, která se objevila na střeše. Pozvali jsme autory, poseděli uvnitř vzducholodi (kdy se vám něco takového poštěstí?) a vyslechli si, jak se projekt líhl. Já jsem řekl v úvodu, je vidět, jak naše společnost bohatne, neb si může dovolit zainvestovat zbytečnosti. V minulém čísle jsme si mohli přečíst o muzeu nazývaném Dalekohled v bavorském Mittenwaldu – a pak že se nepřibližujeme západní Evropě.

Dalším setkáním byla konference Labská vodní cesta. Jelo se lodí z Ústí nad Labem do Drážďan. Část cesty s námi byla primátorka Děčína Marie Blažková. Počasí excelentní, až po vystoupení jsme zjistili, jak nás jarní sluníčko opálilo do červena. Doma mě počastovali přívlastkem, že jsem červený jak buřt. V průběhu plavby bylo řečeno mnoho zajímavého kolegy Jiřím Zimou, Michaelem Trnkou i dalšími. A jak tomu bývá v poslední době, jakákoliv stavba se stane předmětem různých oponentních připomínek. Stejně tomu je u plánovaného plavebního stupně Děčín. Konference byla důstojným připomenutím obnovení naší Komory. Osobně si myslím, že zlepšení plavebních podmínek si Labe a obyvatelé zaslouží. Musí se ale prověřit více variant tak, aby byla vybrána varianta vhodná ve všech souvislostech. Dokonce jsem vyslechl zcela jiný názor a musím říci, že byl zajímavý právě jiným pohledem, než je stavba plavebního stupně. Uvidíme. Na druhou stranu megalomanský projekt Dunaj – Odra – Labe, prosazovaný prezidentem Zemanem, je nepotřebný. K tomu ještě v podtextu neustálá akcentace čínského vlivu. Naštěstí si myslím, že vyhraje rozum, kterého se v poslední době mnohým politikům přestává dostávat. Jistě nechceme, aby se v ČR stavěly za čínské investice stavby typu nejprázdnějšího letiště na Srí Lance, kde přistanou dvě letadla denně. Srílanští budou Číně splácet mnohamiliardový dluh bůhví jak dlouho. Číně hrozí však větší problém, a tím je finanční bublina z nemožnosti splácet obyvateli úvěry. A to není problém jenom Číny.

Byl jsem pozván na setkání lídrů českého developmentu. Vystoupení viceguvernéra České národní banky směřovalo právě k vysvětlení, proč banka občas přibrzdí fiktivní růst. Překvapilo mě, jak je na tom špatně Švédsko, u nás prý zatím tento stav nehrozí. Pláč stavebníků, developerů, zejména v Praze, nad nedostatkem povolení ke stavbě by tomu odpovídal. Z průběhu konference jsem nabyl dojmu, že za vše špatné mohou úředníci stavebních úřadů. Odpovídala tomu zejména emotivní vystoupení paní Krnáčové. V jednu chvíli se mi zdálo, že absolvovala školení v intonaci a obsahu řečeného u svého šéfa. Paní primátorka by vše vyřešila jednoduše, ale ta neschopná skupina úředníků magistrátu jí vše kazí. Jednou jsou to stavitelé a projektanti tunelu Blanka, v současné době úředníci. Neměla daleko k užití expresivních výrazů, jaké použila na naši adresu, za které se dodnes neomluvila. Jinak by Praha totiž jenom vzkvétala. Na mou otázku, kdy se začne tvořit územní plán Prahy podle zákona a kdy zastupitelstvo odsouhlasí změnu ZÚR (zásad územního rozvoje), odpověděla, že mi nerozumí. Nedivím se, plete si vilu Tugendhat s Müllerovou vilou, ale na druhou stranu nechtějme nemožné od magistry umění. A teď čtu, že se projednávají změny ZÚR s termínem do září t.r.

Slovenská komora stavebních inženýrů nás pozvala do Bratislavy na obnovení Inženýrské komory. Takové setkání s přáteli je vždy více než milé. Dostalo se mi cti, že jsem byl jmenován čestným členem slovenské komory. Oslava měla i pracovní ráz, konference byla věnována bezpečnosti a kontrole staveb. Podrobnější postřehy sdělím někdy jindy, široké jest to téma, které hýbe i naší společností. Mimochodem na setkání s vedoucími krajských stavebních úřadů jsme prosazovali náš názor, že architekt nesmí razítkovat část statika. Tento názor Komory i Ministerstva pro místní rozvoj je v tomto čísle uveden. Asi bude muset rozhodnout soud.

Konalo se také pravidelné jednání s předsedy oblastí. Byly na něm projednány administrativní záležitosti. Nechci hodnotit jednotlivé oblasti, to uděláte příští volební rok. Pokud chcete něco změnit, máte šanci. Všeobecně bych doporučoval větší aktivity na odborných akcích. Peníze na tuto činnost Komora má.

Zkusím z jiné „dížky“. Nedávno jsem četl názor jednoho staršího profesora architektury. Rozčiluje ho neustálý tlak na vybavení obytných domů v množství hardwarového a softwarového vybavení. Ví, co mu vyhovuje, a ne aby mu bylo vnucováno něco jiného, ať již prostřednictvím předpisů, nebo prodejců. V něčem s ním musím souhlasit. Přiznávám, že sám mám auto přecpané elektronikou, telefon, televizi, počítač i další přístroje taktéž. Jestli jsem z toho schopen využít polovinu, bude to asi moc. Když se mi ukáže na displeji v autě nějaká symbolika, pracně hledám, co se pod ní skrývá. Po vypnutí a opětovném zapnutí zmizí v nenávratnu. Proč o tom píši? Předpisy houstnou a ukládají nám další a další povinnost. Tak tomu bude v připojení na vysokorychlostní digitální síť (na něm se „napakují“ prodejci), ve vymýšlení šedé vody (v tomto případě se zase vyřádí hygienici) a v jakých já vím ještě dalších případech. Jinými slovy mnohdy by stačil selský rozum. Na druhou stranu v připravovaných právních předpisech nelze připustit, že bude z projektové dokumentace vyloučena část TZB, TPS apod., jak si přejí architekti a někteří developeři. To může nastat, až se změní kompletně povolování staveb. To současně projednávaný zákon v Senátu PČR neumožní. Skoro si myslím, že si nevážíme dobrého bydla a mnohé si sami komplikujeme.

Ještě pár poznámek k soutěžím. Je již přesoutěženo. Máme Stavbu roku, jsme jedním z vypisovatelů krajské stavby roku, Grand Prix, CEZAR, Dopravní stavby roku a další. Na tak malý investiční rybníček, jakým je Česká republika, je jich na můj vkus mnoho. Pořadatelé pak žehrají nad malým počtem přihlášených. Koneckonců to bylo letos vidět na počtu přihlášených o cenu Inženýrské komory, naší vnitrokomorové soutěži. Zatím osobně nevím, jak zvýšit zájem, možná ve vztahu na referenční podklady při ucházení se o veřejnou zakázku. Máme tedy zase o čem přemýšlet.

Obrátili se na nás z Ministerstva kultury, abychom jim pomohli s obsahem studie proveditelnosti, dohodli jsme se, že je to prospěšné pro obě strany. Vždyť studie by dala nástroj stavebníkům, zda je investice potřebná, ekonomická a provozně udržitelná. Potom by asi nebylo tolik velmi frekventovaných trestních oznámení, v českých luzích a hájích, moravských a slezských nevyjímaje.

Jsem rád, že vláda svým usnesením č. 389 z 22. května 2017 schválila další práce na přípravě vysokorychlostních tratí. Doufám, že Komora bude kvalifikovaným partnerem v týmu odborníků.

Nakonec se vám svěřím s jedním velmi příjemným setkáním v Brně, pro mne vždy přínosným, u něhož jsem zavázán anonymitou. Tentokráte se debata obrátila do cizích zemí a poznatků z pracovních angažmá. Následoval návrat do současnosti, ale i v komplexu s historickým exkurzem do islámu. Pak přišlo ještě několik aktuálních poznatků o inženýrské profesi a najednou byly dvě hodiny pryč. To je pro mne dobře užitý čas.

Mějte se jenom dobře a prázdninový čas užijte ku zlepšení fyzické i psychické obnovy své duše.

P.S. …a trochu odjinud. Dilettante: neodborník, samouk, ale pokud něco budete dělat s chutí, vše může být jinak: diletto: fare qc per diletto – dělat co pro zábavu/radost; diletto: trarre diletto da qc – mít radost z čeho, těšit se, radovat se z čeho, užívat si co.