Památková péče po novele stavebního zákona bude ještě více oslabena

Nový památkový zákon zamítla Poslanecká sněmovna PČR 12. července 2017 ve svém třetím čtení. Ke schválení chyběly jen dva hlasy nad stanovené minimální kvorum. Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, se tak dočkal dvacáté páté novelizace, a to v návaznosti na novelu stavebního zákona a novelu správního řádu.

Z pohledu památkové péče a fungování dotčených orgánů jsou velmi problematické dva aspekty novely stavebního zákona, které vznikly až v rámci jejího projednání v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, a tedy nebyly součástí navrhované novely připomínkované ve vnějším připomínkovém řízení a schválené vládou. Tyto změny oslabují relativně významně ochranu veřejných zájmů nejen na úseku státní památkové péče, ale u všech dotčených orgánů.

Omezení možnosti odvolání proti nezákonnému stanovisku

  • Zúžení až znemožnění pravomoci nadřízeného orgánu při přezkumu zákonnosti závazného stanoviska

V § 4 stavebního zákona se doplňují odstavce 9 až 11, které znějí:

(9) Nezákonné závazné stanovisko dotčeného orgánu, vydané pro účely řízení podle tohoto zákona, lze zrušit nebo změnit správním orgánem nadřízeným dotčenému orgánu pouze v rámci odvolacího řízení proti rozhodnutí, které bylo závazným stanoviskem podmíněno, postupem podle § 149 odst. 4 správního řádu. Na postup nadřízeného správního orgánu se přiměřeně použijí ustanovení o přezkumném řízení podle § 94 a násl. správního řádu, včetně lhůt podle § 96, s tím, že lhůta jednoho roku se počítá ode dne vydání závazného stanoviska dotčeného orgánu.

(10) Nezákonné závazné stanovisko nadřízeného správního orgánu lze zrušit nebo změnit v přezkumném řízení, k němuž je příslušný nadřízený správní orgán správního orgánu, který vydal závazné stanovisko. Na postup nadřízeného správního orgánu se přiměřeně použijí ustanovení o přezkumném řízení podle § 94 a násl. správního řádu, včetně lhůt podle § 96, s tím, že lhůta jednoho roku se počítá ode dne vydání závazného stanoviska správního orgánu nadřízeného dotčenému orgánu.

(11) Zrušení nebo změna závazného stanoviska správního orgánu nadřízeného dotčenému orgánu v případě, že rozhodnutí, které bylo podmíněno závazným stanoviskem dotčeného orgánu, o jehož zrušení nebo změně nadřízený správní orgán rozhodl, a které současně založilo jeho adresátům právo podle tohoto zákona a již nabylo právní moci, není důvodem obnovy řízení.

Tyto body tedy vylučují, aby na základě podnětu byla přezkoumána zákonnost závazného stanoviska orgánu památkové péče jako dotčeného orgánu, které bude či je podkladem postupu stavebního úřadu. Takový přezkum by byl možný pouze v případě, že se proti rozhodnutí odvolal účastník řízení u stavebního úřadu.

Okruh účastníků řízení se vyloučením spolků ze standardních stavebních řízení zúžil a je otázkou, který ze zbývajících účastníků řízení napadne v odvolání závazné stanovisko, aby se vůbec nadřízený dotčeného orgánu mohl obsahem závazného stanoviska zabývat. Touto novelou je tedy vyloučen přezkum na základě podnětu nebo na základě vlastního zjištění nadřízeného orgánu atd.

V tomto bodě byla novela stavebního zákona jako protiústavní napadena ústavní stížností skupiny sedmnácti senátorů.

Zrušení nezákonného stanoviska nepovede k obnově řízení

Navíc je zavedena výjimka ze správního řádu, že zrušení takového závazného stanoviska není důvodem pro provedení obnovy řízení před stavebním úřadem. Jinými slovy závazné stanovisko správního orgánu nadřízeného dotčenému správnímu orgánu sice půjde pro nezákonnost zrušit, ale reálný dopad do práv založených podle stavebního zákona toto zrušení mít nebude. Ruší se ve vztahu ke konkrétnímu případu pro forma, abychom se do budoucna vyvarovali toho, že taková situace zakládá ustálenou rozhodovací praxi. Reálně však vzniku stavby či stavební úpravy založené na základně nezákonného závazného stanoviska dotčeného orgánu, pokud úkon stavebního úřadu je pravomocný, nebude možné zabránit.

Padl speciální požadavek územního souhlasu v památkových rezervacích a památkových zónách

  • Vypuštění speciální úpravy umísťování staveb na kulturních památkách nebo v památkových územích a památkových ochranných pásmech

V § 79 novelizovaného stavebního zákona je díky poslaneckému pozměňovacímu návrhu vypuštěn odstavec 3, který dosud umožňoval, aby se výluky z požadavku souhlasu k umístění stavby nevztahovaly vůbec na kulturní památky a ve stanovených případech ani na nemovitosti v památkových územích nebo ochranných památkových pásmech. Povinnost mít k takovým zásahům závazné stanovisko podle § 14 odst. 2 zákona o státní památkové péči byla zachována (nově budou vydávány ve formě rozhodnutí a už ne jako závazná stanoviska podle správního řádu), nicméně zákon o státní památkové péči nedává v případě nemovitostí v památkových územích nebo ochranných památkových pásmech orgánu památkové péče pravomoc nařídit nápravu nezákonného stavu. Je otázkou, jak rozsáhlá množina staveb uvedených v § 79 odst. 2 stavebního zákona realizovaných protiprávně bez přivolení památkové péče založí faktický a z hlediska památkové péče nenapravitelný stav.

Řada stavebních úprav v památkových územích nebo ochranných památkových pásmech vyžaduje i územní rozhodnutí, stavební povolení nebo alespoň souhlas k ohlášeným pracím. Nicméně otevírá se další nemalý prostor, kdy možnost nápravy nelegálního stavu bude obtížná a v mnoha případech fakticky zcela nereálná.

Památkáři odůvodňovali stanoviska i před novelou

Do ustanovení § 149 správního řádu je vkládán nový odstavec 2, který požaduje, aby závazné stanovisko obsahovalo závaznou část a odůvodnění. Tato část novelizace správního řádu v zásadě pro památkovou péči nepřináší nic nového. Od samého počátku aplikace správního řádu je na úseku památkové péče požadováno, aby závazné stanovisko bylo členěno na výrokovou část a odůvodnění požadavků památkové péče a aby text závazného stanoviska odkazoval na zákonné zmocnění obsažené v zákoně o státní památkové péči. Skutečnost, že tento požadavek nebyl zbytečný, pak dokládají rozsudky správních soudů, které tuto zásadu na obsahové kvality závazného stanoviska orgánu památkové péče aplikují už nyní. Předmětná novela tak pouze zdůrazňuje již existující požadavek na obsahované kvality závazného stanoviska.

Nicméně v této souvislosti je třeba znovu důrazně připomenout roli Národního památkového ústavu, který musí vybavit orgán památkové péče odbornými a pro věc relevantními argumenty, aby bylo možné zájmy státní památkové péče zodpovědně hájit. Tento požadavek vůči Národnímu památkovému ústavu tedy bude od 1. ledna 2018, kdy tato novela správního řádu nabývá účinnosti, ještě významnější než dosud.

Bude třeba se podrobněji seznámit s podobou zmíněné novely zákona č. 225/2017 Sb. tak, jak ji schválila Poslanecká sněmovna, a vyhodnotit její dopad nejen na zájmy památkové péče. Je třeba si uvědomit, že úprava památkové péče nekončí a nemůže končit textem zákona, který upravuje památkovou péči. Je zcela chybná představa, že „ten správný“ památkový zákon dokáže ohnout okolní realitu ve prospěch památkové péče. I proto je třeba konstatovat, že celou řadu očekávání spojených s novou úpravou na úseku památkové péče nemůže naplnit žádný zákon upravující tuto problematiku a dokládá to zároveň, nakolik liché byly mnohé kritické hlasy, které převážily jazýček vah k zamítnutí návrhu zákona o ochraně památkového fondu.

Klášter Kongregace milosrdných sester sv. Kříže v Chebu byl postaven v roce 1930. Stavbu v roce 2005 koupila turecká společnost Beta Energy Investment s.r.o. s cílem vybudovat zde kasino. V říjnu 2016 byla již celá kulturní památka srovnána se zemí. Zplanýrovaný pozemek nabízí turecký majitel k prodeji. Vyměřená pokuta za likvidaci kulturní památky byla pouhých 20 000 Kč (foto: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Lokti).