Ohlédnutí za minulostí výstavy EXPO 58

Byl jsem účastníkem setkání čestných členů ČKAIT v Národním technickém muzeu 16. května 2018. Venku pršelo a počasí nebylo příliš příjemné, ale setkání bylo naopak velice milé.

Sousoší Plánované hospodářství ve výstavním pavilonu na výstavě EXPO 58. Autor článku je zadní postava sousoší. (foto: archiv autora)

Hezké bylo vidět se s kolegy ze všech koutů naší krásné vlasti, poslechnout si přivítání od pana předsedy ČKAIT Ing. Křečka a představení expozice nejvýznamnějších architektonických a stavebních děl v českých zemích od poloviny 19. století až do dnů nedávno minulých v podání pana Ing. Hejného, vedoucího oddělení architektury a stavitelství, stejně tak popovídat si s kolegy, které nemám možnost potkat u nás v královéhradeckém regionu.

Když jsme se pak rozešli k individuální prohlídce vystavených exponátů a fotografií, upoutala mě na zdi visící fotografie výstavního československého pavilonu na výstavě EXPO 58 v Bruselu, se sousoším před ním. A tak jsem tam stál, díval se a vzpomínal …

Začátkem listopadu 1957 jsem šel s kamarády, studenty 1. ročníku ČVUT FLI a FAPS v Praze, z večeře z menzy na Rooseveltovu kolej ve Strojnické ulici, kde jsme byli společně ubytováni. U vrátnice byl stoleček, kde seděl starší pán. Když nás viděl přicházet a povídat si ve vestibulu koleje, přišel ke mně vzal mě za rameno a povídá: „Já jsem sochař Lauda a mám realizovat sousoší Plánované hospodářství do vstupního vestibulu výstavního pavilonu na výstavě EXPO 58 v Bruselu a ptám se Vás, zda byste mi nestál modelem pro jednu ze soch tohoto sousoší“. Spolužáci hned odpovídali za mě, že ano, určitě ano. On (jako že já) k Vám do atelieru na AVU v Kamenické ul. Praha 6 přijde.

A tak jsem tam chodil a poznal jsem, jaké je to krásné řemeslo ta sochařina, poznal jsem onoho staršího pána – profesora Jana Laudu, vedoucího ateliéru figurálního sochařství na AVU, jeho asistenty sochaře Karla Kronycha a Valeriána Karouška, který později zahynul pod Huaskaránem při horolezecké expedici Chile 1975 spolu s kamarády horolezci a fotografem Vildou Hecklem.

Byly to moc příjemné chvíle mezi nimi a tehdy docela i „dobře“ placené 7 Kčs/hod. Pan profesor Lauda nakonec sousoší nedokončil, protože vážně onemocněl. Sousoší dokončovali oba páni asistenti.

A pak už jsem jen z tisku sledoval, že EXPO 58 bylo pro naši zemi velice úspěšné, mělo hezkou odezvu, že náš Československý výstavní pavilon byl vyhlášen jako jeden z nejlepších na celé výstavě EXPO, že moderní kruhová restaurace Praha byla také velice oceněna, že poprvé byla představena Laterna magika, že film Karla Zemana Vynález zkázy byl mezi oceněnými filmy a že sochařská výzdoba pánů profesorů Laudy a Vincence Makovského před výstavním pavilonem – sousoší Nový věk, byla všemi velice dobře hodnocena. A u nás doma začalo takové období uvolňování socializujících kleští, které však ukončila za 10 let bratrská pomoc spřátelených armád Varšavské smlouvy a nastalo období normalizace.

A jak jsem tam stál a vzpomínal, vůbec jsem zapomněl na to, že už jsme úplně jinde a od oněch chvil nás dělí více než šedesát roků. Ale vzpomínání to bylo krásné a chtěl jsem se s vámi, mými kolegy, o něj podělit.

Ing. Vítězslav Bezpalec, čestný člen ČKAIT, člen Stavovského soudu ČKAIT