Kdy se nevydává závazné stanovisko orgánu územního plánování

Při posouzení, kdy se závazné stanovisko orgánu územního plánování nevydává, je třeba důsledně vycházet z ustanovení § 96b nového stavebního zákona.

Z první věty § 96b odst. 1 stavebního zákona č. 183/2006 Sb. vyplývá, že se posuzuje jen změna v území vyvolaná záměrem. Změnou v území se podle § 2 odst. 1 písm. a) stavebního zákona rozumí změna jeho využití nebo prostorového uspořádání, včetně umisťování staveb a jejich změn.

Nejsou dotčeny veřejné zájmy

Z uvedeného lze dovodit, že pokud nedochází ke změně využití nebo prostorového uspořádání, nejedná se o změnu v území a v takovém případě se závazné stanovisko orgánu územního plánování nevydává. Přitom není podstatné, zda se záměr má uskutečnit v zastavěném území, zastavitelné ploše nebo v nezastavěném území. Lze dovodit, že pokud nedochází ke změně v území, nejsou dotčeny veřejné zájmy chráněné orgány územního plánování v rozsahu, který by s ohledem na zmocnění pro činnost orgánu územního plánování umožňoval tomuto orgánu vyjadřovat se k záměru nevyvolávajícímu změnu v území.

V souvislosti s předchozím odstavcem je třeba ještě dovodit vztah k posuzování záměrů spadajících do kompetence speciálních stavebních úřadů. Podle poslední věty § 15 odst. 2 stavebního zákona jestliže se nevydává územní rozhodnutí ani územní souhlas, postačí závazné stanovisko podle § 96b.

Nedochází ke změně využití nebo prostorového uspořádání

Jak již bylo vysvětleno, pokud nedochází ke změně v území, závazné stanovisko orgánu územního plánování se podle § 96b vůbec nevydává. Bylo by pouhým formalismem, kdyby měl orgán územního plánování, nedochází-li ke změně v území, uplatňovat závazné stanovisko jen proto, že příslušným k řízení je speciální stavební úřad a ne obecný stavební úřad. Proto je nutné se při výkladu vzájemného vztahu § 15 odst. 2 a § 96b odst. 1 stavebního zákona přiklonit k závěru, že nedochází-li posuzovaným záměrem ke změně v území, závazné stanovisko orgánu územního plánování se i ve vztahu k záměrům posuzovaným speciálním stavebním úřadem nevydává.

Dochází ke změnám podle § 103, § 79, § 80

Pokud záměr vyvolává změnu v území, je třeba rozlišovat, zda se uskutečnění záměru vztahuje k zastavěnému území či zastavitelné ploše, nebo k nezastavěnému území. Z § 96b odst. 1 stavebního zákona vyplývá, že závazné stanovisko se nevydává pro stavební záměry v zastavěném území nebo zastavitelné ploše uvedené v § 103 odst. 1.

Z tohoto ustanovení je zřejmé, že pokud je záměr změnou v území a umístěním zasahuje do nezastavěného území, vydává se závazné stanovisko orgánu územního plánování vždy. Záměry, pro které se v zastavěném území a zastavitelné ploše nevydává závazné stanovisko orgánu územního plánování, jsou uvedeny v § 103 odst. 1 stavebního zákona a na základě odkazů v tomto ustanovení jsou dále uvedeny v § 79 odst. 2 a v § 80 odst. 3 písm. a) a e).

Závazné stanovisko orgánu územního plánování se dále nevydává, pokud neslouží jako podklad pro vydání rozhodnutí nebo jiného úkonu podle části třetí hlavy III dílů 4 a 5, § 126, 127 a 129 stavebního zákona nebo podle zvláštního zákona.

Stavební úřad jen posoudí soulad s politikou územního rozvoje

Pokud se nevydává závazné stanovisko orgánu územního plánování, neznamená to, že se neposuzuje soulad záměru s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací a z hlediska cílů a úkolů územního plánování.

Podle § 90 odst. 2 stavebního zákona stavební úřad posuzuje soulad s územně plánovací dokumentací a s cíli a úkoly územního plánování u stavebních záměrů, pro které se nevydává závazné stanovisko podle § 96b.

Seznam všech případů, kdy se stanovisko nevyžaduje, je součástí metodického pokynu, který je v plném znění ke stažení na www.mmr.cz v kapitole územní a bytová politika / územní plánování a stavební řád / stanoviska a metodiky / stanoviska odboru ÚP / ostatní stanoviska

Vybráno z metodického sdělení Ministerstva pro místní rozvoj; Odbor územního plánování, čj. MMR-18848/2018-81 z 5. 4. 2018