Architekt dá stavbě výraz, hlavní inženýr duši
- Publikováno:
- Rubrika:
- Komentáře:
- Vložte první komentář
Rozhovor s Ing. Pavlem Štěpánem (68 let), dlouholetým předsedou profesního aktivu pozemních staveb. Významně se podílel na vzniku řady oceňovaných občanských a bytových staveb. Má velmi blízko k předním českým architektům, s nimiž často spolupracoval. Nyní již neprojektuje, ale učí stavitelství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (UMPRUM) v Praze. Klid hledá na vinici, kterou si založil u Mělníka.
Již devět let jste předsedou profesního aktivu pro pozemní stavby, který by měl zastřešovat činnost více než 17 tisíc autorizovaných osob – inženýrů, techniků a stavitelů. Je těžké sladit zájmy tak širokého počtu odborníků?
Na začátku jsem měl představu, že profesní aktiv bude pro všechny „pozemáky“, ale to se nepovedlo, je to nereálné. Projektanti, hlavní inženýři projektu (HIP) a stavbyvedoucí mají úplně jiné potřeby a požadavky. Lidé z praxe a zejména „HIPové“ navíc vůbec nemají čas, který by mohli věnovat správě a rozvoji profese. To je škoda, protože vedle architektů, kteří domu dají výraz, jsou to právě hlavní inženýři, kteří mu dají duši. Na práci aktivu se ukazuje, že činorodých lidí ochotných pracovat pro ČKAIT je málo.
Honorář projektanta má být spravedlivý
Přesto se Vám povedlo, aby obě komory – ČKAIT i ČKA – společně definovaly Standardy projektových služeb inženýrů, techniků a architektů. Co bylo při přípravě tohoto manuálu Vaším hlavním cílem?
Cílem bylo vytvořit standard, který popíše, jak má vypadat projektová dokumentace nebo jak má vypadat smlouva včetně ceny. Podklad pro to, aby se stavebník a projektant mohli domluvit na jasném rozsahu poskytovaného plnění a spravedlivé ceně. Aby byla zajištěna spravedlnost, vždy existovaly ceníky, které popisovaly rozsah a náročnost projektových služeb. Myslím, že zadavatelé tento nástroj potřebují stejně jako my projektanti. V každém případě je jisté, že dobrou stavbu bez kvalitního propracovaného projektu nepostavíte.
Na Standardy služeb pak navazují dvě kalkulačky, které umožňují spočítat doporučenou cenu projektových prací dle náročnosti a typu stavby. Čím se liší kalkulačka ceny za projekty od kalkulačky dostupné na stránkách ČKA?
Hlavně tím, kde jsou umístěné. (směje se) Ale vážně. Základní nástroj je stejný. Ve Standardech služeb je napsáno, co se má dělat a jak je to časově náročné. Ceny za projekty by měly umožnit stanovit pracnost a jí odpovídající honorář pro obory autorizovaných inženýrů a techniků. Stanovují standardy výkonů nejen pro pozemní, ale i technologické stavby. Stále nám chybí a nyní se připravují také standardy pro inženýrské obory, jako jsou dopravní nebo vodní stavby a naše další autorizační obory. Kalkulačka ČKA umožňuje spočítat odpovídající honorář pro obory architektů. Tedy nejen pro pozemní a krajinářské stavby, ale i územněplánovací činnost.
Na stránkách www.ckait.cz není kalkulačka umístěna, je zde jen odkaz na adresu www.cenyzaprojekty.cz. Je to důsledek toho, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) v roce 2000 zakázal Komoře vydávat ceníky a udělil jí pokutu půl milionu korun?
Ale soud potom rozhodl, že to bylo neoprávněné, a peníze byly Komoře vráceny. Jenže nikdo to nechce riskovat znovu. ÚOHS asi nepochopil, o co jde. Mám podezření, že vůbec neporozuměl metodě výpočtu ceny projektových prací, navíc nezávazné, informativní. Dodnes se setkáváme s podezřením na kartelovou dohodu. Něco podobného zaznívá i z Bruselu. To je ale nesmysl. Tzv. honorářový řád má spoustu proměnných, které určuje investor svými požadavky: Podle náročnosti stavby, požadované podlažní plochy a průměrných cenových ukazatelů se určí předpokládaná výše stavebních nákladů a z nich se, na základě dlouholeté zkušenosti, odvozuje pracnost, tj. časová náročnost zpracování projektové dokumentace, podle níž se má stavba realizovat. Standardy výkonů projektové činnosti kvantifikují tím, že určí počet hodin nutných pro zpracování projektové dokumentace daného typu a velikosti stavby. Pomáhají investorovi, aby si uvědomil, co všechno bude od projektanta požadovat. Jde o metodický nástroj, nikoliv závazný ceník. A pro kontrolu, ale také pro zjednodušení, si myslím, že by bylo dobré vrátit se při stanovování honoráře projektanta i k formě procentuálního podílu na stavebních nákladech. Projektanti musí také počítat s velkou časovou nejistotou. Příprava mnohých staveb se táhne i více než deset let. V době současné inflace se navíc z praxe ukazuje, že křivky pracnosti v „kalkulačkách“ nemusí fungovat úplně přesně v celém rozsahu pro investice od 1 milionu Kč po 10 miliard Kč. Bude proto třeba jejich správnost znovu ověřit.
Přemíra státního dirigismu je škodlivá
Prezident podepsal v květnu rozsáhlou novelu stavebního zákona. Očekáváte zrychlení povolování staveb?
Po pravdě jsem z výsledku zklamaný. Základním pilířem pro urychlení povolování staveb je digitalizace. Velmi se mi líbila myšlenka portálu stavebníka, kde by se na jednom místě všichni vyjadřovali, ale nevidím v jeho přípravě zatím žádný pokrok. Je to zmarněná šance. Ve stavebním zákoně se opět projevuje přemíra státního dirigismu. Není možné, aby nám stát nadiktoval všechny předpisy a myslel si, že nám může stoprocentně řídit životy. Proč si například ve svém rodinném domku, který budu užívat já, nemůžu udělat dveře, jak chci široké. Až ztloustnu, uvidím, že jsem tlustý a musím zhubnout.
Ale co když budete chtít takový nestandardní domek prodat?
Ale to je přece moje věc, zda a jak prodám nebo koupím. Přemíra dirigismu nám škodí a bohužel se zdá, že není cesty zpět. Strašně rychle jsme se naučili spoléhat na to, že se o nás stát postará. Koho by taky nebavilo zůstat za covidu doma a jen sledovat, jak mu na účet přišly peníze od státu.
Nebylo to i předtím?
Možná. Ale mám pocit, že za covidu všichni zjistili, že stát je takový hodný tatínek, který synáčkovi přisype peníze vždy, když je potřeba. Teď vidíme důsledky. Ještě se ani pořádně neprojednal balíček úsporných opatření a pan Středula již vyhlašuje stávku. Když máme tak velký dluh, jak se to má jinak vyřešit?
Vraťme se ale ke stavebnímu zákonu. Říkal jste, že jste zklamaný. Z čeho nejvíce?
Chtěl bych se vyjádřit především k povolování staveb, protože do územního plánování stavební inženýr mého typu vlastně tolik nevidí. Myslel jsem, že se proces povolování staveb zásadním způsobem zjednoduší. Je pro mne zklamáním, že se ztratil princip jeden úřad, jeden povolovací proces, jedno razítko. Hasiči se budou projednávat samostatně. Památkáři a životní prostředí také. Přitom to obvykle jsou tři nejvíce zdržující a nejproblematičtější dotčené orgány. Jednotné environmentální stanovisko je sice přínos, ale naplnění původní myšlenky zdaleka nepředstavuje. Je škoda, že při přípravě zákona Hospodářská komora nespolupracovala s ČKAIT. Mělo se to lépe komunikovat od samotného začátku.
Na nový stavební zákon navazují technické předpisy. ČKAIT navrhovala, aby se z obou stavebně-technických předpisů vzalo to lepší a na celém území ČR platil jeden předpis. Co si o tom myslíte?
To byl skvělý návrh, který vymyslel Robert Špalek. Určitě by měl být jeden předpis. Byl jsem přesvědčený, že Pražské stavební předpisy, které jsou moderním předpisem, se stanou základem pro celostátní vyhlášku. Tak to kdysi MMR i naznačovalo. Vznikly podrobnou analýzou předchozích předpisů a mají jasnou strukturu včetně přehledného grafického provedení. Samozřejmě i v nich bylo pár přešlapů, které by se ale daly opravit. A pokud mají města nějaké zvláštní požadavky, mohly být společné předpisy odlišné jen v těch několika bodech. Jednotlivá města, jako je Praha, Brno, Ostrava, by si třeba formou tabulky napsala vlastní požadavky na parkování, šířku ulic, hladinu osvětlení a podobně. Vznikla by jedna přehledná struktura stavebně-technických požadavků. A co je výsledek? Ostrava, Praha i Brno si píšou vlastní předpisy, sice údajně nějak spolupracují, ale nevím o tom, že by se pokusily vytvořit jeden společný rozumný předpis. A další předpis vytváří MMR. A projektanti, respektive ČKAIT nevědí, jak budou výsledné předpisy vypadat, ani ve chvíli, kdy novela nového stavebního zákona čeká už jen na podpis prezidenta (22. května 2023).
K neveřejnému projednání byl Komoře předán pracovní návrh vyhlášky o požadavcích na výstavbu až 22. května 2023, meziresortní jednání bude v červnu, platit by měl již od příštího roku. Je vůbec možné zodpovědně ho posoudit během zhruba dvou až tří týdnů?
Vadí mi, že při vytváření tak zásadních dokumentů se s projektanty nikdo nebaví. Nestávkujeme a jsme loajální, ale nemůžeme být jen pláštíkem. Komory by měly být odborným plénem, které posune diskuzi dále. Když jsme připravovali Pražské stavební předpisy, trvalo téměř dva roky, než se provedla podrobná analýza předpisů, které platí v Německu, Holandsku, Rakousku. Potom se teprve dělal návrh. Já o žádné analýze současných obdobných evropských předpisů, kterou by dělalo MMR, nevím. A to samé platí i o přípravě vyhlášky o projektové dokumentaci, kterou jsme také zatím neviděli. V Komoře je přitom spousta odborníků, kteří stojí na všech stranách stavebního procesu a kteří k tomu mají co říci.
Měl jste již možnost seznámit se se zaslaným návrhem stavebně-technických předpisů? Jak je v něm řešena například citlivá otázka oslunění bytů?
Vlastně jsem příjemně překvapen. Současné a dosud platné požadavky na oslunění jsou nesmyslně přísné. Je absurdní, že ve výškové budově v 21. podlaží nemohu umístit byt orientovaný čistě na sever s krásným výhledem na Pražský hrad. Musím ničit dispozice, dělat dlouhé chodby skrz celou budovu a jeden pokoj umístit na opačnou světovou stranu. To by se mohlo změnit správným směrem.
Proč by vlastně pro projektanty bylo tak složité, když by platilo více stavebně-technických předpisů?
Když je na projektanta kladeno tisíce požadavků v různých často nedohledatelných předpisech, tak se zvyšuje prostor pro chybu. A když úřad najde chybu v projektu, tak ho vrátí a jede se od začátku. To je krásný nástroj pro zpomalování celého procesu. Známe to i ze současné praxe. Když úředník nestíhá, tak si nás třicátého dne pozve a navrhne, abychom si dokumentaci vzali zpět, něco do ní doplnili a podali ji znovu.
Navrhoval jste řadu mimořádných staveb. Která z nich Vás nejvíce profesně ovlivnila?
To byste se divila. Restaurace McDonald´s. Dostali jsme se k nim na začátku 90. let a stali jsme se jejich druhým projektovým týmem. Byla to pro mě největší škola. Naučil jsem se, jak organizovat projekt, jak má vypadat výběrové řízení, jak organizovat a finančně řídit stavbu a jak funguje správný investor. U nás tyto restaurace zaváděla jejich německá pobočka, která byla z našich předpisů hodně překvapená. Byli zvyklí, že všude ve světě platí předpisy, podle nichž prodejní plocha tvoří zhruba 60 až 70 % plochy budovy. Kvůli českým předpisům se prodejní plocha zmenšila na 40 % a méně. Naši hygienici požadovali oddělené záchody, šatny, úklid, skladování… až nakonec plocha zázemí činila i více než 60 %.
Ale to jsme zase zpátky u těch předimenzovaných předpisů. Nebyla to nuda, opakovat stále stejný projekt?
Rozhodně nebyla. Technologie je sice stále stejná a vnější vzhled pokaždé podobný, interiér a konstrukce se ale vyvíjely a každá stavba tak vlastně byla jiná, přinejmenším umístěním.
Pro celou Vaši profesní kariéru je typická úzká spolupráce s architekty. Proč?
Podle mne to ani jinak nejde. Na tom byl postavený DELTAPLAN. Spolupracovali jsme různou formou. Někdy jsme byli jenom profese, někdy nositelé zakázky, někdy HIP, podle toho, jak jsme se s daným architektem domluvili. Vzpomínám si, jak jsme s Alenou Šrámkovou dělali obytný areál Corso v Řevnicích a ona řekla: „Kluci, já už nechci řídit projekt, budu vaší profesí.“ A bylo. Vždycky jde o to, aby si lidé rozuměli a vzájemně se uznávali.
Nestýská se Vám po projektování?
Vlastně jsem rád, že již neprojektuji. Mám se totiž báječně. Učím na fakultě a ve volném čase pečuji o vinici. To je úplně jiný život. Mezi svým 50. a 60. rokem jsem byl všude: v ČSSI, na Komoře, učil jsem na fakultě, vedl jsem DELTAPLAN a ještě projektoval. Dneska je pro mne nadlidský výkon napsat dva e-maily za den. (směje se) Nechal jsem všeho a dělám jen to, co stíhám. Většinou jen to, co mě baví.
Ing. Pavel Štěpán (* 1955)
Vzdělání
- ČVUT Praha, Fakulta stavební, obor Pozemní stavby
Autorizace
- ČKAIT 0000102, Pozemní stavby
- člen Českého svazu stavebních inženýrů (ČSSI) (od roku 1990)
- prezident ČSSI (2011–2017); člen ČKAIT (od roku 1992)
- člen Představenstva ČKAIT (2008–2017)
- čestný člen ČKAIT (od roku 2017)
Významnější publikace
- Standardy služeb inženýrů, techniků a architektů (vedoucí kolektivu autorů)
- PROFESIS ČKAIT (aktualizace 2021, vydání 2014)
Praxe – zaměření na občanskou a bytovou výstavbu
- 2014–dosud: předseda profesního aktivu pro pozemní stavby
- 1979–1991: zodpovědný projektant v Projektovém ústavu hl. m. Prahy (Ateliér 4 DELTA), spoluzakladatel společnosti DELTAPLAN s.r.o.
- 1991–2019: projektant v DELTAPLAN s.r.o.
- 1999–2015: ředitel DELTAPLAN s.r.o.
- 2003–2015: konzultant a odborný asistent v Ústavu navrhování konstrukcí, Fakulta architektury ČVUT
- 2018–dosud: člen Vědecko-umělecké rady FA ČVUT
- 2015–dosud: odborný asistent a garant oboru Stavitelství na Katedře architektury, Vysoká škola uměleckoprůmyslová (UMPRUM)
Z významných realizovaných staveb
- do roku 1989: Sídliště Lužiny 08, Praha 5, zodpovědný projektant bytových domů
- 2021: Obchodní centrum Nový Smíchov, Praha 5, cca 2,5 mld. Kč, koordinace projektu pro generálního dodavatele SKANSKA
- 2002: Bytový areál Villa Bianca, Praha 6, cca 500 mil. Kč, koordinace pro dodavatele stavby
- 2002–2008: Obchodní a hotelové centrum Galerie Fénix, Clarion Congress Hotel, Praha 9, cca 2 mld. Kč, HIP části stavby
- 2005–2008: Polyfunkční dům U Hájků, Praha 1 (autor Ing. arch. Josef Pleskot), cca 900 mil. Kč, vedoucí projektu, DSP, DPS, AD
- 2008–2012: Administrativní budova Nová Karolína, Ostrava, cca 500 mil. Kč, HIP, autor CMC, DSP
- 2012–2013: Polyfunkční objekt Nová Palmovka (radnice Praha 8) (autor Ing. arch. Josef Pleskot), cca 900 mil. Kč, HIP, aktualizace DUR, DSP, DPS, AD
- 2013–2018: V-Tower, Pankrác P4, (autor Ing. arch. Radan Hubička), cca 1,5 mld. Kč, HIP, DUR, DSP, DPS, AD
- 2013–2018: Obytný areál Corso Pod Lipami, Řevnice (autor Šrámková architekti – Alena Šrámková, Tomáš Koumar, Lukáš Ehl), 150 mil. Kč, HIP, oceněno: hlavní cena Grand Prix Architektů 2019, titul Stavba roku 2019, Cena hejtmanky Středočeského kraje za nejlepší investiční záměr, nominace na Českou cenu za architekturu 2019, BigSEE Architecture Award Winner 2020, nominace na cenu Klubu za starou Prahu
Ocenění
- Cena Leonardo da Vinci Českého svazu vědeckotechnických společností za rok 2015
- Osobnost stavitelství ČR 2016 – zvolen Radou výstavby SIA
- Medaile FA ČVUT za významný přínos ke spolupráci mezi FA a inženýrskými profesními organizacemi
- Pamětní medaile ČKAIT 2022 za významný přínos Komoře
Vaše názory
Pro registrované uživatele je povolena diskuze.
Můžete se přihlásit, nebo se můžete zaregistrovat podle návodu pro registraci.